Hrátky osudu

28. august 2009 at 14:06 | Denaille |  Jednorázovky
Žblept (Anotace): Osud někomu nadělil, že může být hrdinou. Co když se ale osud rozhodne, pro krutý žert a nechá průchod fantazii. Vyvolení jsou tu jen pro pobavení.

Chtěla jsem touhle jednorázovkou říct, že být Vyvoleným nemusí dopadnout vždycky šťastně. Doufám, že se mi do toho podařilo vsoukat mini dávku hororu. :D

Postavy: Lea, Veronika, dále pouze zmíněné postavy - Skřivánek, Abadal a jeho bestie.

•••


Běžela. Rukama se snažila odhrnovat větvičky z cesty, ale každou chvílí jí některá šlehla do obličeje a nechala za sebou krvavý šrám. Docházel jí dech, ale nutila nohy do dalšího pohybu.
Za ní se ozvalo táhlé zavytí. Dohánějí ji. Dostali už Skřivánka a Leu, teď jdou po ní. Bestie temného pána Abadala, kterého má ona porazit. Ona - Vyvolená. Všechno ale nešlo tak hladce jako ve filmech. Čekala snad, že všichni budou na její straně a ona si lehce připochoduje k jeho hradu a zničí ho? Naivní holka. Hrdinou nemůže být každý.
Cítila za sebou dech černého vlka. Cítila jeho krvelačnost, jeho touhu zakousnout se do jejího masa….
Neměla se jak bránit. Dýka jí vypadla z ruky, když se snažila bránit Leu. Na zádech měla sice luk a toulec šípů, ale než by stačila založit šíp a vůbec vystřelit, dávno by ji dohnali. A stejně by nic netrefila, neuměla s tím střílet. Modlila se, aby se stal zázrak. Tak to přece vždycky bylo, nebo ne? Když byl Vyvolený v pěkný bryndě, vždycky mu někdo na poslední chvíli pomohl. Třeba se taky stane zázrak, zadoufala.

Běžela z posledního dechu, věděla, že za chvíli bude muset zastavit. Jenže pak ji dohoní a… nad tím, co se stane pak raději moc nepřemýšlela. A ani nemusela.
Ucítila ostré drápy v zádech a pak zabořila obličej do spadaného listí a mechu. Nemohla se pořádně ani vzpamatovat když ucítila na krku tesáky a něco odporně mokrého. V posledních sekundách svého života ji došlo, že to nejspíš bude její krev.

•••

Mlha, která ji prve zahalila se rozestoupila a ona si mohla prohlédnout místo, kde se objevila. Rozklepala se strachem. Kde to je?
Kolem dokola byla tma, slyšela jen svůj dech a divné šustění. Neodvažovala se udělat ani krok, bála se, že by zrovna před ní mohla být propast, nebo něco takového, a ona by se s dalším krokem zřítila někam do neznáma. Čekala, až si její oči zvyknou na temnotu kolem. Snad potom bude mít určitou představu o tom, kde to je.
Její mozek odmítal tvrzení, že je teď právě ve svém pokoji. Tohle nebyl její pokoj. I když… logicky by v něm měla být, ale protože teď stojí tady… Sakra.
Snažila se nepanikařit, než stačí udělat nějakou hloupost.
Za chvíli začínala rozeznávat nějaké obrysy. Zdálo se, že je v lese. Velmi tichém, starém a temném lese. Srdce jí stále tlouklo, slyšela v tom tichu jeho tlukot. V očích se jí objevily slzy. Měla opravdu strach.
Bála se udělat krok, přestože už věděla co se kolem ní nachází. Chtělo se jí křičet, ale rozum ji radil, že by toho později mohla litovat. Kdo ví, co se kolem potuluje.
Jen ji ta myšlenka napadla, cosi zářícího jí proletělo kolem hlavy. Úlekem se jí srdce málem zastavilo strachem a jestli si před chvílí říkala, že nebude křičet, teď to hodila za hlavu. V mžiku se jí na ústa přilepily dvě malé ručky.
"Pšš, no pšš! Já ti neublížím," snažila se ji uklidnit… malá víla. Dívka údivem vykulila oči a hlas se jí zadrhl v hrdle.
"Jmenuji se Lea a ty?" sundala opatrně ručky z jejích rtů.
"Já…já…jsem Veronika," hlesla tiše.
"To je pěkné jméno. Teď když se známe, pojď za mnou. Tady to pro tebe není bezpečné. Musíme tě dostat do osady," šeptla jí do ucha. Veroniku opět zalila vlna strachu.
"Kde to jsem?" zeptala se. Lea se na okamžik zarazila.
"Chtěla jsem s tím počkat, až budeme v bezpečí, ale snad se nic nestane, když ti to řeknu teď," na chvíli se odmlčela a usadila se Veronice na rameni. "Zatím pokračuj v cestě, nebylo by moudré, abychom zůstali stát."
"Jsi v Milazii, zemi, kde už po padesát let vládne Abadal. Je to tyran, který nezná slitování. Většinu země si už podrobil, ale stále zůstávají ti, kteří mu odporují," vysvětlovala horlivě a nepřestala se ostražitě ohlížet. "Musejí se ale skrývat v Začarovaném lese. K jednomu z jejich úkrytu tě zavedu.
Ale to není všechno. Kdysi dávno společenství čarodějů objevilo knihu, která obsahovala všechna proroctví o budoucnosti. Stálo v ní, že Abadal jednou padne a porazí ho dítě z jiného světa. Proto tě musíme rychle dostat do bezpečí. Nechtělo se mi věřit, že by to mohla být pravda, dokud jsem tě neuviděla. Teď ale nesmíme ztrácet čas."
Veronika se zastavila. Nechtělo se jí tomu věřit. Nemůže to být pravda. Zní to až moc hrdinsky, ona, že je nějaká Vyvolená z Proroctví? Blbost. Chtělo se jí všechno popřít, ale znenadání jí do nosu uhodil silný zápach.
"Co je to? Cítíš to taky?" zeptala se. Víla znervózněla.
"To… to nejspíš bude nějaká zdechlina," odpověděla přiškrceným hlasem. "Měli bychom se tomu vyhnout, nebyl by to pěkný pohled."
Veronika proti tomu nic nenamítala. Nemohla vidět, jak se víle podivně zablesklo v očích. Kdyby šla dál, našla by ještě čerstvou mrtvolu stejně staré dívky…
Ve tmě se však už jen ztrácel utěšující hlas šeptající malé Ley: "Neboj se, se mnou se ti nic nestane…"

(Lea)
 

6 people judged this article.

Comments

1 Bree Bree | Web | 28. august 2009 at 14:55 | React

Páni, nádhera... já nemám slov.

2 wladka wladka | 28. august 2009 at 16:52 | React

krasne...hlavne ten koniec...to bolo mile

3 Paige Paige | Web | 28. august 2009 at 17:11 | React

Wow, tomu říkám nečekaný konec, tak trochu mě z těch posledních vět zamrazilo, pěkná práce.

4 Angie Angie | Web | 28. august 2009 at 23:17 | React

týjo, tak to je docela dobrý. představuju si to, jako úryvek z Příběhu z velkým P. Nechceš uvažovat o tom? Byl by z toho pěkná povídka. Přece ne všechny se píčou od začátku ;-) bylo by skvělé, kdybys to dokončila... a začala :D mno víš, jak to myslím... je to vážně pěkné. Mám pocit, jako kdyby se předtím toho hodně stalo, a také, že to není ukončený... a ta Lea se mi nelíbí... je na ní něco podrazáckého :D nevím, prostě mi nepadla do oka.
Jo, a chtěla jsem říct, jak dobře se čteš. Píšeš báječně, srozumitelně, a přitom originálně :-) líbí se mi to

5 Denaille Denaille | Web | 29. august 2009 at 0:01 | React

[4]: Téda díky za chválu. :D Nějaké pokračování třeba někdy bude, ale zatím nemám žádný nápad, jak s tím pohnout nebo nějak začít. Zatím má přednost Peklo.
On většinou ten nápad přijde sám.
Ale možná bude nějaké menší doplnění. Z tvého komentu to vyznělo tak, že ten příběh nebyl pochopen tak, jak jsem to zamýšlela, takže to nemůžu nechat jen tak.

6 Polgara Polgara | Web | 30. august 2009 at 13:22 | React

Příběh je velmi pěkný, ta její nevíra, že by ona mohla být Vyvolaná je krásně napsaná a tedy, to zakončení.
Takto to utnout, to se dělá? Souhlasím s Angie, chtělo by to pokračování :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement