Kapitola 6.

26. august 2009 at 19:03 | Denaille
Žblept: Tahle kapitola je extrémně krátká, ale další kapitolu už mám rozepsanou a ta zase vypadá na pořádný kusanec. :)

Co se stalo v předchozí kapitolce?: Všichni se pustí do vzájemného představování a sbližování. Všichni mají svá tajemství a odlišné životy, přesto je slbližuje jedna věc. Pár dní teď budou trávit společně jako kolegové ve zbrani. Na jednoho ale zapomněli...


•••

6. KAPITOLA - MNICH ÚCHYL

Všichni s sebou cukli. Dokonce i já, přestože už jsem něco takového mohla čekat. Dočista jsem na něj zapomněla.
"Co jsi zač?" zeptal se hned Dino. Nijak ho nevyvedlo z míry, že na něj mluví někdo, koho nevidí. Dokonce bych řekla, že byl tou vyhlídkou docela nadšený. Nebo byl jenom hodně zvědavý.
"Vypadám snad jako věc!?" zavrčel uraženě.
"Vzhledem k tomu, že tě nevidíme, to asi těžko můžeme posoudit, nemyslíš?" utrhla jsem se na něj. Ještě jsem mu nezapomněla, že mě přede všemi ztrapnil, když na mě promluvil. Určitě mu to přišlo náramně legrační. "Tak teda, kdo jsi?"
Chvíli bylo napjaté ticho. "Hmm, víš o tom, že jsi strašně otravná?" zvolal fňukavě. "Ale asi bych neměl odporovat dámě, že? Dobře teda, tak se ukážu," řekl, což vyvolalo u ostatních vlnu různorodých pocitů. Já jen zaskřípala zuby a jeho poznámku přešla ignorováním.
Všichni zbystřeli a čekali, co se stane. Když se ani po dvou minutách nic nestalo, začali jsme se rozhlížet kolem sebe.
"Ehm, ehm, tady nahoře." Všichni jako na povel zdvihli hlavu. Přišlo by mi divné, že se tam vznáší holohlavý mnich bez toho, aby spadl dolů, když opomenu oblečení, které měl na sobě a výraz, jakým se na mě šklebil. Kdybych ho měla popsat jedním slovem - perverzák. Na to mě hlavou proletěla otázka. Jak se sakra někdo takový mohl dostat do Nebe?
Ale zpátky k jeho ošacení. Pleš na hlavě tomu všemu sice dominovala, ale křiklavý hábit, který měl omotaný kolem těla, mluvil za vše. Před námi si poletoval konstruktér téhle místnosti a já pochopila, jaký smysl měla ta slova, když na mě prve promluvil. Představovala jsem si, jak Keanrin aktivně pomáhám toho dotyčného nakopávat do zadku.
A to mě zase přivedlo na další naprosto neuvěřitelný fakt.
"Ty dokážeš číst myšlenky!" vyhrkla jsem ohromeně. Když jsem si to teď v hlavě trochu srovnala, byla jsem si jistá, že se nemýlím. Všechno tomu nasvědčovalo. Všechny ty jeho poznámky.
"To není pravda," ohradil se a tvářil se víc než vítězoslavně. Měla bych za to, že mě za můj důvtip aspoň trochu ocení, ale on to popřel, i když pravda byla jasná jako facka. Měla jsem chuť mu vmést do tváře pár peprných připomínek, ale naštěstí jsem se k tomu nedostala.
"Vím, proč jsi k tomuhle závěru došla. Ale já ti nechtěl číst myšlenky. Nemohl jsem odolat. No jenom řekněte. Kdybyste měli možnosti vědět na co ostatní myslí a ještě k tomu by vám svoje myšlenky servírovali přímo pod nos, taky byste neodolali," ušklíbl se. Každému to začalo vrtat v hlavě.
"To nechápu. Nikdo ti nedovolil, aby sis naše myšlenky četl," ohradila se Velen. Její podmračený přemýšlivý pohled, který se k ní vůbec nehodil, při té příležitosti vypadal dost komicky.
"Možná jste mi to nedovolili úmyslně, ale to nic nemění na tom, že každý, koho jste doteď potkali, věděl naprosto přesně, o čem jste přemýšleli, co jste si o něm mysleli a proč. Vaše myšlenky zkrátka nejdou přeslechnout."
"Tak to teda moment," zakroutila hlavou Keanrin a ukázala na něj prstem. "Chceš mi snad říct, že celou tu dobu si mohl kdokoliv přečíst, co se mi honilo v hlavě a neměl k tomu povolení?" zděsila se. Duch jen protočil panenky a začal znovu vysvětlovat.
"Mám to tentokrát ale tupou třídu. Říkám, že si svoje myšlenky jen zatím neumíte hlídat. Nejde o to, zda je ten dotyčný chtěl slyšet, vy jste mu je prostě sami sdělili, aniž byste chtěli. Oni je zkrátka slyšeli tak, jako byste mluvili nahlas, ale rozdíl v tom samozřejmě je. Měli ale tolik slušnosti, že je ignorovali, což já ne. Už to začínáte trochu chápat?" zalomil zoufale rukama.
"Jo, myslím, že jo," usmála se Keanrin. "Díky."
"Vy, vy jste náš učitel?" zeptal se nejistě Miner. "Mám takový pocit, že jste něco takového naznačil," řekl teď už přímo zděšeně. Nebyl sám.
Duch si schoval hlavu do dlaní a dramaticky si povzdechl. "Já jim říkal, že chci do důchodu." Po další trapné minutce ticha se vzpamatoval a začal se nám představovat. Bylo to jedině spravedlivé, celou tu dobu nás poslouchal, teď je na čase, abychom taky něco věděli my o něm."Jmenuji se Kóbo Daiši. Jsem původem japonský mnich, což vás mohlo napadnout, tohle nenosím jen pro srandu nebeským králíkům," zatahal se za svou barevnou kutnu. "A ano, jsem váš učitel. Budu vás učit… no, vlastně všechno, co se nějak týká duše."
"Naučíte nás taky jak se vznášet?" vyhrkl Dino a oči mu jen zářily. Kóbo si ho zvědavě prohlédl. "Tebe určitě ne," odsekl.
"Proč ne?"
"Proto!"
"Proč proto?"
"Protože proto a už mlč! Není to tak jednoduché a ty se na to až moc třeseš. Trpělivost je něco, co na mých hodinách budeš potřebovat hochu."
"Takže pokud budu trpělivý, naučíte mě to?"
"Ne!"
Dinovi poklesla hlava, ale měla jsem takový neurčitý pocit, že to tak úplně nevzdal.
"Ale tebe Keanrin - jmenuješ se tak, že jo - naučím tě všechno, co jen budeš chtít," snesl se dolů a chytl ji za ruce a láskyplně se jí díval… do očí samozřejmě. Keanrin se mu okamžitě vytrhla.
"Héj, to není fér," zanaříkal Dino.
"No, nebylo by na škodu, kdybyste nás naučil, jak si uchránit myšlenky. Nechci, abyste mi lozil do hlavy," zapředla sladce. Mrcha, pomyslela jsem si. Ale na druhou stranu, aspoň nás ten děda něco naučí.
"Hej, jaký děda?" obořil se na mě.
A sakra, budu si muset dávat pozor na to, co si myslím.
(Kóbo Daiši)
Představuji si ho trochu staršího a taky tlustějšího, ale ten úsměv mě odrovnal. :D

 

3 people judged this article.

Comments

1 Ninsie Ninsie | Web | 26. august 2009 at 20:30 | React

Mě spíš odrovnal mnich perverzák. Asi mi bude chvíli trvat, než na hochy v sutaně pohlédnu opět jako dřív. ;)

Každopádně čekám, co se z té hodiny v pestobarevné třídě vyklube. ;)

2 wladka wladka | 26. august 2009 at 23:00 | React

kapitola ze ake prekvapenie
krasne
Heh ten Dino nemal chybu

3 wladka wladka | 26. august 2009 at 23:04 | React

dokonaly lay...super je
ale pripomina skolu.buheeeeeeee

4 Denaille Denaille | Web | 26. august 2009 at 23:10 | React

[3]: Díky. No, taky brzy začne, tak se musím hodit do nálady. Zase to rychle uteklo.

5 Angie Angie | Web | 27. august 2009 at 15:02 | React

:D mno teda... že by to byl MNICH jsem zrovna nečekala :-D úplně si mě zaskočila. Ale pěkněs to promyslela... bude to s tím dědou zajímavé :-) a když jsem to četla, tak jsem si ho podobně představovala, jako Koba Daiši :-)

6 Paige Paige | Web | 27. august 2009 at 19:02 | React

Tak Kobo je stoprocentně nejsympatičtější postava:-)
Kapitola zase jako vždycky pěkná, už se těším na tu další alias "pořádný kusanec"(zní to slibně:-))

7 s-unny s-unny | Email | Web | 28. august 2009 at 8:39 | React

:D Páni to je super! :D "Jaký děda?"

8 Kermisee Kermisee | Web | 29. august 2009 at 21:03 | React

Ché..parádní fotka...
Dědule, prďule :D
MOC PĚKKNÉ....Tak a prozatimní kapitoly mám za sebou..fů..to byla dřina..ale jsem ráda...je to moc dobré, těší mse na další :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement