Kapitola 8.

28. september 2009 at 17:20 | Denaille
Žblept: Téměř měsíc uběhl od doby přidání poslední kapitolky. Myslela jsem si, že tento měsíc nic nebude. Dneska mě čístě náhodou něco muselo osvítit, protože celá kapitola vznikla teprve dnes. Je sice krátká a nudná, ale aspoň něco. Mám teď trochu problém vymyslet pokračování a detaily. Přitom jakýsi děj promyšlený vcelku mám.
Škola to teď taky dost ztěžuje. Kvůli ní mě upustilo to prvotní nadšení.
Pomalu ale jistě taky vznikají první vlastnoručeně nakreslené portréty našich hrdinů. Do prázdnin ale zveřejnění nečekejte. :D

Co se stalo v předchozí kapitolce?: Všichni zažijí další nejhorší hodinu dne. Musejí se naučit bojovat a k tomu všemu dostaly úžasné vybavení. Není to vůbec snadné a kvůli Dianelle si musí odběhnout několik koleček.


•••

8. KAPITOLA - SLADKÉ LENOŠENÍ

Uběhl týden od mého prvního dne ve škole. I když to byla tak krátká doba, uběhlo mi to jako měsíc. Připadám si utahaná a naprosto bez energie. V neděli, což je dnes, máme naštěstí volno, takže můžeme den strávit, jak budeme chtít. Všichni ho dost potřebujeme. Dokonce jsme dostali jakousi mzdu.
Celý ten týden jsme nedělali nic jiného než samé učení, cvičení, procvičování mysli, běhání, učení a cvičení. Ještě chvíli a hráblo by mi z toho.
Dalen se nám do hlav snažil dostat jména všech Bohů od stvoření prvního člověka. Popravdě téhle části o stvoření nevěřím. Vysvětloval nám, že to nesmíme brát doslova, ale nikdo z nás stejně nechápal, co se nám snaží říct. Snažili jsme se tedy alespoň zapamatovat historii a spoustu nesmyslných jmen.
Současný Bůh je žena. Byla jsem hodně překvapená, když jsem to slyšela. Dalen nám vysvětlil, že se to stává jen výjimečně, většinou se Bohem stane nejsilnější muž. A to až po několika stovkách let strávených v Nebi. Tahle žena se jím stala za dva roky. Musí mít úžasné schopnosti. Musela jsem nad tím stále přemýšlet. Nemám tak velké ambice, abych se hodlala stát Bohem. Ale ta myšlenka se mě nepouštěla. Jaké to asi je?
Kóbo se nám naopak snažil hlavu dočista vyprázdnit. Mlel stále dokola: "Nesmíte vůbec na nic myslet, máte v hlavě úplně prázdno." Dino se ani nemusel moc snažit. Vážně mu to celkem šlo. Dokázal se snadno oprostit od všech zbytečných myšlenek. Mám ale takové podezření, že jeho snaha vyplývala z vidiny levitování a neviditelnosti. Nechce se mi ani pomyslet, co by s těmi schopnostmi dělal pokud má jen z jedné pětiny stejně perverzácké úmysly jako Kóbo. Děsím se toho dne, kdy Kóbovi rupne v bedně a naučí ho to.
Všichni už si dokážeme svoje myšlenky držet na uzdě a dokonce je dokážeme číst. Bylo to snadné. Horší už to bylo s telekinezí. Vlastně ještě teď to pořádně nezvládám, ale už dokážu pohnout malými předměty. Velen je už teď v posunování věcí mistr. Možná je to tím, že je vlastně ještě dítě a to, co zbylo z jejího mozku tyhle nadpřirozené věci dokáže lépe pobrat. Divím se, že můj nezkolaboval.
S Danem zažívám peklo. Někdy to vážně přehání a já jsem ráda, že si večer lehnu do postele. Ale i v boji se pomalu všichni zlepšujeme. Naše vytrvalost je den ode dne větší a naše tělo jakýmsi způsobem odolnější. Pořád si na to všechno zvykám.
Dokonce jsem se během týdne setkala s Alexejem. Trochu jsme si popovídali a on mi vysvětlil, jak pracuje on. Je to podle něj horší flek, než mám já. Tvrdí, že mu jde o krk mnohem častěji než mě a je to někdy dost nebezpečné.
Jeho práce spočívá v hlídání svých svěřenců. Většinou jde o ty, kteří jsou dobří a dostanou se do Nebe. Jenže Peklo nezahálí a snaží se právě tyhle lidi přetáhnout na svoji stranu. Když se jim to podaří, stane se z toho člověka démon. Dobro, které se přemění ve zlo je to nejhorší zlo. Andělé strážní se jim v tomhle snaží zabránit. Je to ale někdy hodně těžké. Naši pekelní kámoši vymýšlí stále nová pokušení a především situace jak člověka takovému pokušení vystavit. Andělé musí být stále na pozoru.
Když jsem nad tím tak přemýšlela i já jsem vlastně Anděl. Jen bojuji proti Peklu v Nebi a ne na Zemi. Ta myšlenka mě rozesmála. Všechny moje fantaskní představy o posmrtném životě nikdy nebyly přiměřené realitě. Myslela jsem, že úplně zaniknu a nebo se znovu narodím. Že budu muset bojovat proti těm rohatým příšerám mě vážně nenapadlo.
Deamona jsem ještě neviděla a pochybuji, že bych byla natolik výjimečná aby mě poctil svou návštěvou. Nejspíš má hromadu práce.
Přemýšlela jsem, co budu celý den dělat. Moje tělo nepotřebuje tolik spánku a jídla jako za mého života. Ale jenom ležet,odpočívat a čerpat sílu je nuda. Kóbo nám dal jakési speciální pilulky, které nám nahradí potravu na celý den, stačí si vzít jednu a mám vystaráno. Kéž by tohle fungovalo i ve světě živých. Kolik času člověk asi může promarnit, když musí sedět na záchodě nebo se ládovat jídlem. Spánek nevyjímaje.
Slezla jsem z postele a otevřela skříň. Co jsem našla uvnitř? Jedno rezervní tričko, kalhoty a spodní prádlo. Na holku je to žalostně málo.
Bylo rozhodnuto. Vyrazila jsem do obchodu.

Mezi našimi piďidomky jsem se už stačila zorientovat. Znala jsem jenom okruh jednoho kilometru a to mi bohatě stačilo. Netušila jsem ani, kde bydlí ostatní a netoužila jsem to vědět. Neplánovala jsem nikoho z nich navštívit. Možná leda Keanrin nebo Velen. Za poslední dobu jsem se s nimi stačila trochu spřátelit. Keanrin je fajn, je s ní sranda. Je ale taky strašně urážlivá, co se týče jejího vzhledu. Svěřila se mi, že nesnáší, když jí někdo dává přednost před někým jiným jenom proto, jak vypadá. A rozhodně by ji neměli jenom kvůli jejímu vzhledu podceňovat. Občas sice vypadá jako fajnovka, ale když se naštve, je radno se jí bát. Přesto mi přijde z nás všech jako taková nejrozumnější. Z legrace jí přezdívám mamča, jelikož má o mě a o Velen přehnanou starost.
Velen je i na svůj věk strašně inteligentní a chápe věci, na které já jsem přišla až pokročilém věku. Z mého pohledu je to stále ještě dítě, ale ona všechno vidí jinak. Trochu ji obdivuji. Dokáže se o sebe postarat a je ve výcviku vážně dobrá. S Karlem jsou nejlepší v telekinezi a troufám si tvrdit, že i cokoliv dalšího zvládnou taky bez větších problémů.
Lisel nás všechny překvapila na další hodině s Danem. Dala mu hodně zabrat. Svěřila se, že je z bohaté rodiny a odmalička měla soukromé hodiny bojových umění. Přesto se jí Dana porazit nepodařilo. Nedokážu si vůbec představit, že budu někdy tak dobrá jako ona. Vzhlížím k ní s jakousi úctou, kterou neznám. Potkal nás stejný osud, ale nevypadá to, že by ji to nějak zvlášť zajímalo. Je hodně uzavřená a snaží se všem vyhýbat. Možná je to tím, že vyrůstala jako jedináček a je trochu arogantní. Všechny nás přehlíží jako bychom byli něco míň než ona. Štve mě to.
Vstoupila jsem do obchůdku, který byl od mého domečku vzdálený asi pět set metrů. Nebylo tam toho mnoho. Nebyly tu žádné značkové obchody nebo vyloženě obchody pouze s jedním typem oblečení. Našla jsem pouze pár obchodů, kde měli několik druhů triček a kalhot a pak další potřebné části oblečení. Občas se tu dalo najít i něco jiného. Požádala jsem holku za pultem, aby mi podala dvě trika, dvoje kalhoty a dva páry ponožek. Spodní prádlo jsem si pořídila už druhý den. Všechno mi to potom hodila do jakési napodobeniny igelitové tašky. Potěšena svým nákupem jsem se otočila odcházela.
Možná tomu chtěl sám osud, ale spíš bych řekla, že za to mohla moje posmrtná smůla, že jsem se ve dveřích srazila zrovna s ním.
 

3 people judged this article.

Comments

1 Celene Celene | Web | 29. september 2009 at 13:12 | React

máš to tu hezký :-)

2 Ettelwen Ettelëa Ettelwen Ettelëa | Web | 1. october 2009 at 22:30 | React

Tak jsem to začala číst od začátku. Je to krásně napsané a hodně mě to upoutává k židli a zírat do monitoru :-). Moc pěkný.

3 Angie Angie | Web | 2. october 2009 at 23:03 | React

ten on bude Alexej? :-) Nebo Daemon?

4 Kermisee Kermisee | Web | 3. october 2009 at 16:33 | React

Alexej? :D
Deamon? :-D
No já nevím...ale i když je kratší (což se mi nezdá) a je napsaná za jedenjeidný záblesk inspiiace (což obdivuju) se mi  tato kapitola moc líbila ;-)

5 Paige Paige | Web | 4. october 2009 at 17:58 | React

Nejvíc mě dostala věta: "Kolik času člověk asi může promarnit, když musí sedět na záchodě nebo se ládovat jídlem." tak nad tím jsem ještě nepřemýšlela:-D. Kapitola sice krátká, ale povedená, Dianelle se mi zamlouvá čím dál víc. Ale ten konec: arghh, tyhle konce nesnáším, víš jak jsem zvědavá? A řekla bych, že nejen já a ty nám, svým čtenářům, uděláš tohle. Doufám, že tě brzy zase osvítí inspirace a ty nám napíšeš pokračování:-)

6 s-unny s-unny | Email | Web | 29. october 2009 at 15:56 | React

Krása :D Náhodou to nie je nudné, ale musela som si znovu prečítať 5. a 6. Kapitolu inak by som nevedela kto je to Valen :D.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement