5. Kapitola - Jsme ztraceni

4. december 2009 at 21:23 | Denaille
Žblept: Čistě v návalu nápadu na pokračování jsem včera napsala 8. kapitolu k téhle povídce a tak nějak jsem si uvědomila, že jsou dlouho nepřidala pokračování. Konečně mám koupenou flashku, takže můžu pohodlně ležet s notebučkem v postýlce a má to svoje výhody. Napsat za tři hodiny čtyři A4 se mi už dlouho nestalo. :D

Co se stalo v předchozí kapitolce?: Ysa s Fijou se společně připravují na útěk z paláce. Do cesty se ovšem připlete osoba, která může všechno zhatit a nebo taky ne. Jak se Fija vypořádá s tím, že Ysa důvěřuje princi?



•••


Ysa strnule seděla na tůnu a sledovala hosty, proudící do sálu. Slunce se pomalu kutálelo za obzor a nechávalo za sebou červené červánky. Všechno utichalo, ale v paláci se všechno probouzelo. Začala hrát hudba a několik příchozích párů se dalo do tance.
Fija, která už obstarala všechny přípravy vše pozorovala ze svého úkrytu za dlouhým závěsem u jednoho obrazu a strachem ani nedutala. Ysa se jí svěřila, že o jejich plánu řekla Kurisovi. Fija mu nevěřila a hlídala ho na každém kroku. Nechápala Ysu jak mohla být tak lehkomyslná a vyžvanila mu všechno o jejich, tak úmorně připravovaném, plánu. Mohla to být lest. Jenom proto, že se zamiloval do nějaké otrokyně se s ním ztotožnila a považovala ho za přítele. Mohl si to vymyslet, aby si ji získal a teď stačí jediné slovo a budou mít utrum. Ona, Ysa i Darey. Slíbil sice, že odláká Osutufu, aby se mohla Ysa nepozorovaně vypařit dřív, než ji donutí říct, kterého prince si vybrala za manžela, ale tento slib mohl klidně porušit.

Tou dobou k paláci mířilo vojsko s dvěma sty muži. Král Eretor byl zapřísáhlým nepřítelem králem Osutufy a Mereditie už několik let. Střídavě útočil Eretor na Mereditii a Osutufa na Zunu. Nikdo neznal příčinu jejich touhy porazit toho druhého a raději se o to ani nestarali. Vždycky šlo jen o menší potyčky s pár vojáky, při kterých jen výjimečně někdo zahynul. To se ale mělo dnes večer změnit…
Vojáci už byli před bránou do Alaraku. Ti co byli ve předu omráčili stráže, aby nemohli krále varovat rozhoupáním zvonů, které měli na stráži, aby tak upozornili město před každým nebezpečím. Jako dvou stě členná armáda se pohybovali velmi tiše a obezřetně. I vzhledem k oslavám, kdy bylo království nestřežené měli větší šanci, aby nenápadně proklouzli do města. Blížili se k paláci.

Ples se slibně rozvíjel. Téměř všichni tančili za doprovodu taneční hudby a zbytek seděl u stolů a ochutnával jídla z královské kuchyně a víno z královských sklepů. Ysadara seděla stále strnule na trůně a čekala na jediné znamení od Kurise, kterým jí dá znát, že je čas zmizet.
Kuris se právě zvedl a nenápadně na Ysu mrknul. To bylo to jejich znamení. Ysa se rychle zvedla a přemýšlela jak se nenápadně vypařit, když uslyšela rozhovor Kurise a svého otce:
"Pane a můj králi, já si s vámi musím vážně promluvit, prosím," žadonil Kuris.
"Až někdy jindy drahý příteli, teď nadešel čas, kdy se má dcera konečně před všemi vysloví," usmál se. Nejspíš měl dobrou náladu.
"Ale králi, je to vážně naléhavé," prosil.
"Nic není naléhavějšího než vyslovení mé dcery Kurisi."
Ysa chtěla co nejdřív zmizet, ale v čas si uvědomila, že by to nebylo to nejlepší řešení. Kdyby teď utekla, pošle za ní její otec vojáky a daleko by neutekli. Už byl téměř u ní. Má to risknout a utéct? Co když se to nepodaří, co když jich chytnou? Ne, nemůže utéct. Teď ne, celé by to zpackala.
"Yso! Co tady tak stojíš?" zeptal se jí Osutufa, který ji přísně měřil pohledem. Ysa si to ani neuvědomila, ale stála v půli cesty k tajnému východu, který byl kousek od trůnu.
"Já… nic… Chtěla jsem si jít zatančit," řekla rychle a raději si zase sedla. Už nemohla dělat nic jiného.
"Drazí hosté!" začal Osutufa, "dnes má dcera konečně všem oznámí příštího vládce Mereditie a zároveň jejího manžela!" řekl a podíval se na Ysu vybízejícím pohledem.
Ysa ale nadobro ztratila řeč. Nevěděla, co má říct. Tohle rozhodně nevyšlo tak, jak si naplánovali. Vstala, aby tak získala trochu času na vymyšlení nějaké výmluvy, proč se ještě nerozhodla. Vůbec neuvažovala o tom, že by se tohle mohlo stát. Po Fijiném chlácholení byla přesvědčena, že se všechno povede.
"Ehm, ehm," odkašlala si, ale potom nenásledovalo žádné prohlášení. Stála a zírala na vchod do tanečního sálu. Jako na povel se všichni otočili za sebe, aby zjistili co princeznu tak upoutalo, že naprosto ztratila řeč. Sotva však zahlédli příčinu její nemluvnosti, tváře jim zbledly strachem a překvapením. V jedné vteřině nastala v tanečním sále strašná vřava a nepředstavitelný zmatek. S tím do sálu vběhlo několik ozbrojeným mužů v stříbřitě modrých barvách, rytířů Zunu. Na první pohled to byli urostlý a silní muži, jaké by si přál mát ve svým řadách každý velitel a jejich síla odpovídala jejich vzhledu. Sotva se trochu rozkoukali, začali zabíjet dvorní pány a dokonce i dámy. Na podlaze se během chvilky třpytili kaluže krve, po kterých nejedni uklouzli.
Ysa na to hleděla s otevřenou pusou. Ještě nikdy nezažila smrt v tak velkém měřítku. A právě teď jí před očima zabíjeli její lid… Jakoby se čas zastavil a ubíhal pomaleji, tak Ysa viděla každičký detail toho masakru a do její smrti jí tenhle obrázek zůstal v paměti. S tímto dnem se jí v srdci narodila nenávist vůči království Zunu a slíbila si, že tenhle den pomstí.
Fija, stále ukrytá za velkým závěsem na to hleděla stejně nevěřícně jako Ysa, ale k jejich štěstí se rychle vzpamatovala. Znala všechny tajné chodby v paláci a kvůli tomu si vybrala právě tenhle úkryt. Za ní byl vchod do chodby, která se spojovala s tou, kterou měla Ysa nenápadně zmizet.
Kuris se z nenadálého pádu nepřátel také rychle vzpamatoval a svým mečem způsobil protivníkovi docela velké ztráty. Ani král Osutufa nezůstával pozadu a rychle svolal všechny vojáky, kteří v tu dobu byli schopni bojovat. Podařilo se jim několik rytířů Zunu obklíčit a zabít, ale král neměl v tuto chvíli navrch. Většině vojáků dal na dnešek volno a tudíž se potýkali s přesilou.
Ysa stále stála a sledovala dění kolem. Jeden Zuňan ji málem trefil šípem, ale naštěstí se mu vyhnula. V tom ji někdo začal táhnout směrem k tajné chodbě. Nebyla schopna ho odehnat ani se na něj podívat, jen se nechala táhnout dál. Byla jako v transu. Konečně, když ji ten neznámý "zachránce" vytáhl na zahradu, trochu se probrala a začala normálně uvažovat. Taky si všimla, že ten její údajný zachránce je Fija. Zavedla ji pod strom, kde si schovali všechny jejich zásoby a věci na útěk. Ysa se rychle převlékla do šatů, které ji Fija půjčila a ty své plesové si schovala na horší časy. Ani jedna už na nic nečekala a obě se rozběhli k lesíku na kraji města, kde se měli sejít s Dareyem.
Najednou se Yse nechtělo odejít. Cítila se hrozně, protože utíká zrovna ve chvíli, kdy ji její lid potřebuje. Nějaká hrdost v ní jí radila otočit se a utíkat zpátky do paláce, ale srdce jí táhlo v před. Věděla, že dnešek si budou lidé pamatovat jako konec jejich svobody, protože zemi ovládnou Zuňané a princezna si zbaběle uteče. Oni neví proč utíká.
Doběhly k lesíku, ale Darey je nečekal, přestože tam měl už dávno být. Ysa začínala být nervózní.
"Co když se mu něco stalo? Mohli ho zajat Zuňané!" začala si zoufat.
"Neboj se," chlácholila ji Fija, "on se objeví. Třeba musel ještě něco zařídit." Chvíli nehybně stáli ukryté v lesíku a čekaly na Dareye. Fija se po chvíli začala ošívat, zřejmě ji něco leželo na srdci.
"Co je ti?" nevydržela to už Ysa. Myslela si, že je nervózní kvůli tomu útěku.
"No, víš. Napadlo mě, že… ale nic."
"Už jsi to nakousla tak koukej odpovědět!" zamračila se na ni.
"No tak jo," řekla a na chvíli se odmlčela. "Mohla bych jít s vámi?" vysypala ze sebe a s očekáváním se podívala na Ysu. Ta na ni chvíli hleděla trochu vyjeveně, ale pak se vzpamatovala a nevěřícně poznamenala:
"Že se vůbec ptáš."
"Díky Ys," zašeptala Fija.
Ysa už nestihla odpovědět, protože si všimla, že se někdo blíží k jejich úkrytu. K byl ten neznámí blíž, poznala ho a úlevně si oddychla. Byl to Darey.
"Kde jsi byl? Já tady umírám strachy!" vyčítala mu hned jak došel. Darey však její poznámku přešel a hned začal:
"Musíme zmizet! Hned! Pročesávají to tady a koho najdou toho dají do otroctví. Několika lidem s města se podařilo utéct a Zuňané je pronásledují až do lesích. Jestli najdou naši stopu jsme v pěkný kaši."
Ysa po jeho slovech trochu znejistěla, ale byla mnohem klidnější, když tu teď byl s nimi Darey. Ten ji chytil za ruku a táhl hlouběji do lesa. Fija pospíchala za nimi. Neměla z toho dobrý pocit. Cítila, že se něco stane, někde v hlouby duše to cítila. Neustále se ohlížela kolem sebe, aby se ujistila, že je nikdo nesleduje. Všechno vypadalo v pořádku.
Už šli nejméně hodinu. Stále postupovali hlouběji a hlouběji do lesa. Stromy tady byli hustěji nasázené a Fija, Darey i Ysa měli co dělat, aby se sami sobě neztratili. Sice si jejich oči na tmu přivykly, ale stále byla kolem dokola tma velká na to, aby se od sebe oddělili. Fija se stále nemohla toho divného pocitu zbavit a tak se neustále ohlížela kolem sebe. Kvůli tomu už jí Darey s Ysou několikrát málem zmizeli z očí.
Najednou se Darey, který šel ve předu, zastavil. Ysa s Fijou ho napodobili a vyčkávali.
"Někdo tu je," zašeptal Darey Yse. Ta se začala potichu rozhlížet, ale nikoho nespatřila. Začala si myslet, že se to Darey jen zdálo, ale v tom někde blízko zařehtal kůň. Fija div úlekem nevykřikla. Zvykla si na to strašné ticho, které v lese panovalo, že ji teď tenhle zvuk strašně vyděsil.
Podle zvuků klapajících kopyt usoudili, že se ten neznámí blížil k nim. Schoulili se za jeden keř a trpělivě vyčkávali. Horký dech koně cítili téměř na svých tvářích. Neznámí, zřejmě Zuňan, seskočil z koně a začal prozkoumávat okolí. Stejně jako Darey cítil, že tu někdo poblíž je a hodlal ho vypátrat.
Fija se choulila za Ysou a Dareyem. Teď věděla, co ten její divný pocit věštil. On je najde, zoufala si. Ke všemu se jí chtělo strašně kýchnout. Lesní pyly a prach, který dýchala ji šimral v nose a ona už to nevydržela. Co nejtišeji to šlo si kýchla. Jenže vytrénovaný sluch Zuňana slyšel i tohle tiché kýchnutí...
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement