6. Kapitola - Už nikdy nebudu utíkat

13. december 2009 at 14:53 | Denaille
Žblept: Ať už mám tuhle povídku za sebou. Stejně ji nikdo nečte, ale... :) Docela mě baví ji psát. I když je to romantika a naivita sama. :) Za chyby se omlouvám. :D

Co se stalo v předchozí kapitolce?: Zuňané napadli palác a způsobily na plese pořádný rozruch. Yse i Fiji se podařilo utéct a štěstí jim přálo i potom. Darey byl nezraněn a měli šanci, že utečou. V lese ale také nebylo bezpečno...



•••


Vydal se směrem k nim…
Zatím co se Zuňan blížil, stačil Darey Yse a Fiji pošeptat, aby každá utekla na jinou stranu.
Zuňan, svalnatý vysoký chlap se blížil k místu jejich úkrytu. Věděl, že tam někdo je, byl jsi tím jistý. Představoval si, jak se tam ten malý červ choulí, jak má vykulené oči hrůzou, jak se třese. Zvedl meč a chystal se ho vrazit do keře. Chtěl toho malého Merediťana překvapit, chtěl vidět ten jeho překvapený výraz, až bude umírat. Jenže, sotva se napřáhl, vyběhli z pod keře dvě děvčata a chlapec. Každý se rozprchl na jinou stranu.
Zuňan zůstal na nějakou chvíli překvapeně stát. Myslel si, že tam je jenom nějaké malé děcko. Jako správný voják začal ale rozumně uvažovat. Rychlým pohledem zhodnotil ty dvě holky i kluka. Kdyby se mu podařilo chytit tu holku s černými, kudrnatými vlasy, jistě by za ni dostal dobře zaplaceno na trhu s otroky. I s tím klukem by se spokojil, ale ta druhá holka. Hezká možná je, ale moc by mu za ni nedali, pomyslel si. Nasedl na koně a pobídl ho tím směrem, kudy utíkala Ysadara…

•••


Darey se rozběhl směrem na východ, zatím co Ysa utíkala na opačnou stranu (tudíž západ) a Fija na sever. Utíkal už hezkou chvíli a Zuňan nikde. Zastavil se a oddechoval. "Kruci!" vykřikl do ticha. Když Ysadaře a Fije řekl, ať utečou, byl přesvědčený, že se Zuňan pustí za ním a ony dvě budou mít dost času na to, se schovat. Jenže, asi se přepočítal. Teď tam někde Ysa nebo Fija bojuje o život. Darey neváhal. Otočil se a utíkal zpátky. Musí najít Ysu…

•••

Ysadara se rozběhla směrem k Tufě, řece, která protéká napříč Mereditií a za běhu přemýšlela. Jestli se za ní ten Zuňan pustí a jí se podaří utéct až k řece, pak bude v pasti. Nikdy u řeky Tufy nebyla a tak nevěděla, jestli je mělká, prudká nebo hluboká, takže ji možná nebude moc přeplavat. Nezbývalo jí ale nic jiného než utíkat dál a doufat, že… Něco zaslechla! Rychle se ohlédla a srdce se jí rozbušilo, tak, že jeho tlukot mohl Zuňan, který ji teď pronásledoval, klidně slyšet. Hlavou jí začalo vířit spousta myšlenek. Třeba ji ten Zuňan poznal a chce ji odvézt zpátky do paláce. A nebo nepoznal a chce ji jenom zabít. V tuto chvíli Ysa nevěděla, která možnost je pro ni lepší. Ale strach ji nedal dlouho nad tím přemýšlet. Ten jenom popoháněl její nohy, aby utíkaly stále rychleji a rychleji.

•••

Fija byla tak vystrašená, že sotva mohla utíkat. Ale představa, že Zuňan pronásleduje zrovna ji, jí nutila utíkat tak rychle, jak za celý svůj život ještě neběžela. Představovala si, jak ji probodává mečem a šíleně se při tom směje, což ji donutilo, aby vždycky přidala ještě víc. Teď už nebyla ta veselá, bezstarostná Fibija, která si naivně myslela, že všechno půjde jako na drátku. Teď pochopila Ysadařiny obavy. Když už cítila, že dál nemůže, klesla vyčerpaná za jeden keř a čekala, jestli neuslyší koní řehot nebo cinkot vojákovy zbroje. Všude bylo ale hrobové ticho. Fija přesto zůstala nehybně ležet a stále napínala sluch. Mohl to být nějaký trik. Až po nějaké době se přinutila vylézt. Nohy se jí třepaly strachy, že v jednu chvíli myslela, že se sesype na zem. Ale věděla, že Zuňan si vybral za oběť Dareye nebo Ysu a to ji přimělo stát. Přemýšlela, co má dělat. Má se jim vydat na pomoc?

•••

Darey věděl, že už daleko neuběhne, stále zpomaloval. Na prsou cítil tlak z toho, jak se mu nedostávalo kyslíku a srdce mu zběsile bušilo. Přesto pořád utíkal dál. Před očima měl obrázek Ysadary, jak se bezmocně brání Zuňanovi, který ji chce zabít. Tu myšlenku nemohl snést. Stále ho pobízela k tomu, aby nepřestával běžet. Nesoustředil se na nic jiného, než na to, aby stále kladl nohu za nohou za účelem přiblížit se Yse a tak ani nezpozoroval malou postavu blížící se k němu. Zřejmě se stejně jako Darey nestarala o okolí, protože si Dareye vůbec nevšimla. Darey se na chvíli zastavil a opřel se o strom, aby si mohl na chvíli oddechnout. Kdyby ale věděl, že se za ním někdo plíží, asi by utíkal dál.
Neznámý se k Dareyovi stále blížil. Bylo vidět, že je na konci svých sil. Hlavu, kterou měl celou dobu svého běhu sklopenou, najednou pozvedl a zmateným pohledem se rozhlížel. Asi nevěděl, kde je. Dareye nezpozoroval, byl totiž opřený o strom tak, že ho dotyčný nemohl vidět. Přišel tiše až ke stromu, kde byl opřený Darey a opřel se o něj také, ale z druhé strany.

•••


Ysadara už před sebou uviděla řeku Tufu. Byla to široká řeka se slabým proudem, než by ji ale stihla přeplavat, Zuňan by ji s koněm dohonil. Musela vymyslet nějaký plán, jak se ho zbavit, a to co nejrychleji…

•••

Kamennou chodbou se ozývaly pospíchající kroky. Byl to jediný zvuk, který se vysokou věží rozléhal. Útrpa byla jediné místo, kde vládlo přes den i přes noc skličující ticho. Vězňové zde přežívali v příšerných podmínkách a mnozí z nich se jen tak tak drželi při životě. Stráže jim totiž dávali jídlo a pití jen podle nálady a často na ně zapomínali.
Kroky zamířili do nejvyšší a nejstrašnější části věže, kam se zavírali jen ti nejhroznější zločinci a vrahové. Tam byl v tuto chvíli zavřený někdo, komu se ani nesnilo o tom, že by takhle jednou mohl dopadnout…
Velké, železné dveře se se skřípotem otevřely a v nich stál muž s mečem vykládanými drahokamy u pasu a zlatou korunou na hlavě.
"Co ode mě chceš Eretore?" zeptal se ho muž připoutaný řetazy ke stěně, jako nějaké zvíře. Drahé šaty, které ho před necelou hodinou zdobili při oslavách zasnoubení jeho dcery, měl celé potrhané a vůbec vypadal dost vyčerpaně a zuboženě.
"Kde je tvoje dcera?" zeptal se zostra. Osutufa překvapeně vzhlédl. Myslel si, že ji dávno někde zavřeli, že ji dostali stejně jako jeho, ale teď když slyšel jeho otázku, uvědomil si, že ji nikde neviděl během boje v sále. Asi se stihla někde schovat a potom utéct, uvažoval.
"Nevím," hlesl.
"Lžeš!" zaburácel Eretor. "Řekni mi, kde je tvoje dcera a nechám tě být!" zeptal se ho znovu. "Ale já to nevím," zařval Osutufa, " a i kdybych to věděl, stejně bych ti to nikdy neřekl. To bych radši zemřel," řekl a odplivl si.
"Být tebou Osutufo, nehrál bych si na hrdinu. Mohlo by se stát, že bych tě vzal za slovo," ušklíbl se Eretor. "My tu tvoji křepeličku stejně najdeme." Otočil se a odcházel. U stráže se ještě zastavil a něco jim pošeptal. Na to se ještě jednou otočil k Osutufovi a řekl: "To abys příště věděl, jak se mnou máš mluvit."
Velitel stráže mávnutím ruky přivolal tři muže a odepnul si od opasku bič. Osutufa se začal v řetězech spínat. "To přece neuděláte," zíral nevěřícně na velitele stráží. "Promiňte pane, ale teď jsme ve službách Eretora. Nemáme jinou možnost," zachraptěl pobledlý velitel. Dny v tmavých koutech věže mu moc nesvědčili. Ti tři muži zatím odemykali zámky, aby mohli Osutufu otočit, ten sebou ale smýkal a nedovolil jim, aby s ním jakkoliv pohnuli. Ale veliteli stráží zdá se došla trpělivost. Přistoupil k němu a zasadil mu tvrdou ránu do hlavy, což Osutufu přimělo k tomu, aby se přestal vzpouzet. Stráže ho rychle otočili a znovu připoutali.
Tak dopadl vládce Mereditie. Je ve vězení, do kterého on posílal lidi. Nikdy netušil, že by někdo mohl do toho vězení poslat jeho.
Zavřel oči a znovu uvažoval nad tím, co ho potkalo. Kdyby nebyl tak hrdý, snad by se rozbrečel. Ale nemůže jim ukázat svou slabost. Ne! On je král Mereditie a vždycky bude. Zkousl zuby a čekal na první ránu.
Velitel poprvé šlehl bičem jen tak na zkoušku po stěně. Ale druhá rána už přistála na holých zádech Osutufy. Ten vydal bolestný sten a očekával další ránu. Ysadaro! Kde si? Velitel stráže šlehl ještě podruhé, potřetí, počtvrté… a nikdy neminul svůj cíl. Přestal, až když Osutufa padl z bolesti do bezvědomí…

•••

Ysadara kličkovala mezi stromy, aby získala trochu náskok a vymyslela něco, co by jí pomohlo utéct. Byla ale pod takovým tlakem, že jí mozek v tuhle chvíli úplně vypnul. Srdce jí zběsile bušilo a nejen ze strachu. Sotva popadala dech. Cítila, jak jí těžknou nohy a jak, sice nepatrně, ale jistě zpomaluje. Zuňan byl těsně za ní. Když se otočila, zjistila, že se po ní natahuje rukou. Snažila se utíkat, jak nejrychleji mohla, ale Zuňan ji chytl pod paží a vyhoupl ji k němu na sedlo. Začala ho tlouct rukama do hrudi, ale nebylo to pranic platné. Její ubohé údery mu nemohli nijak ublížit. Její zrak se ale zastavil na holých rukou, kterými svíral otěže. Ani na minutku nezaváhala a kousla ho do dlaně. Zuňan se lekl a zatahal za otěže moc silně. Kůň se vzepřel a shodil oba dva na zem. Ysadara se uhodila do hlavy, ale rychle vstala a začala utíkat. Zuňan se za ní ale opět rozběhl a lehce ji dohonil. Začala kolem sebe máchat rukama, řvát a dělala všechno proto, aby se Zuňana zbavila. Jemu ale došla trpělivost a prudce ji uhodil do tváře. Ysa nejdříve nevěděla, co se stalo. Cítila, jak jí brní tvář a poté ucítila divnou pachuť v ústech. Na to vyplivla krev, která se jí v nich nahromadila od toho, jak si zkousla jazyk. Zuňan si ji přehodil přes rameno a vysadil ji znovu na koně.
"Dareyi!" začala řvát. Zuňan se jen ušklíbl a svým jazykem řekl: "Jen si řvi holčičko. Už ti to stejně nepomůže. Tvoji kamarádi tě nezachrání!" Neříkal to ani tak Yse jako spíš sobě. Věděl, že mu nějaká venkovská holka nemůže rozumět, stejně jako on nerozumí jí. Ysa ale nebyla venkovská dívka. Chtěla mu na to něco peprného odpovědět, ale včas se zarazila. Asi by ho překvapilo, kdyby na něj začala mluvit jeho řečí. Není zas tak hloupý, aby si nedal dvě a dvě dohromady.

•••

Darey stál stále opřený o strom, ale už nebyl tak uvolněný jako před chvílí, ale stál strnule a poslouchal. Něco nebo někdo funěl na druhé straně stromu. Darey měl celkem bujnou fantazii a tak si představoval nejrůznější možnosti, co by se na druhé straně mohlo skrývat. Slyšel, jak se to něco pohnulo a chystalo se jít dál. To ale Darey nemohl dopustit, jinak by si ho to stvoření všimlo a on nechtěl skončit v něčím žaludku jako večeře. Nebo možná jako snídaně, pomalu se začínalo rozednívat. Jenže v tuhle chvíli nemohl na nic přijít. V hlavě měl prázdno a silně na něj doléhala únava. To Něco se znovu vydalo na cestu a k jeho štěstí si ho nevšimlo. Když se ale pozorně podívat, co je to stvoření zač, chtělo se mu začíst smát.
"Fijo!" zvolal radostně. Ta se lekla a začala křičet. Darey k ní rychle přiskočil a zakryl jí rukou ústa. "Tiše," řekl, "to jsem já. Darey!" Když měl jistotu, že už křičet nebude, zase ji pustil.
"Seš normální? Víš, jak jsem se lekla. Málem mě kleplo," začala Fija.
"No jo, promiň, ale teď není na vybavovaní čas. Musíme najít Ysu. Jak vidím, tak se ten zpropadený Zuňan pustil za ní," povzdychl si.
"Máš pravdu. Doufala jsem, že si vybral tebe, ale mé přání se nesplnilo," povzdychla si zase Fija. Teď, když už nebyla sama, se jí zase vrátil její humor.
"Vtipné, ale na to není čas. Pojď, jdeme," zavelel Darey. Sotva to ale řekl, ozvalo se kdesi vzdálené volání. Ten kdo křičel byl dost blízko na to, aby ho Darey zřetelně slyšel.
"To byla Ysa! Asi má potíže. Dělej, pospěš si!" křikl na Fiju a dal se znovu do běhu.
Fija si jenom úzkostně zavyla a pro sebe si mumlala: "Už nikdy v životě nebudu nikam utíkat." Přesto měla o Ysu stejný strach jako Darey, jen se tu situaci snažila něčím ulehčit.
Snažila se utíkat těsně za Dareyem, ale po nějaké chvíli zjistila, že se jí čím dál víc vzdaluje. Nemělo ale cenu volat na něj, aby počkal. Ysa potřebuje pomoct. To co se ale v nadcházející chvíli stalo, ji vystrašilo tak, jako nic doposud.
Darey utíkal stále dál, ale najednou se prudce zastavil. Proti němu vyběhl kůň, a na něm seděl Zuňan, držíc Ysu. Dareyi se podařilo chytit Zuňana za nohu a snažil se ho stáhnout ze sedla dolů i přesto, že mohl shodit i Ysu. Zuňan ale vytáhl meč a chystal se Dareye propíchnout. Když to uviděla Ysa, zatrnulo v ní. Musela rychle něco udělat a už podruhé jí zrak spočinul na jeho ruce, kterou meč držel. Rychle ho kousla a Zuňan meč pustil. Nešťastnou náhodou se přetočil tak, že Dareye uhodil jílec do hlavy a on se sesypal na zem v bezvědomí. Jediné co ještě dokázal vnímat bylo, jak Ysa vydala zoufalý sten a pak mu i se Zuňanem zmizela z očí…
 

1 person judged this article.

Comments

1 s-unny s-unny | Web | 15. december 2009 at 22:06 | React

Achbože, to ružové niečo na tvojom blogu mi vyrazilo dych :-D. Ale celkom podarené to je xD.

2 KatQka KatQka | Web | 16. december 2009 at 10:20 | React

Kapitola je hezká, docela dlouhá :D ale to nevadí :-)
Je to hezké, líbí se m hlavně ta kombinace, akorát mi troch uvadí menu, jnak je to hezké :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement