Kapitola 11.

24. january 2010 at 17:43 | Denaille
Žblept: Jsem nějaká rychlá. :D A dokonce i když mám možnost být na internetu. Asi to bude tím, že jsem dneska místo o jedenácti vstávala v osm, takže už nemám na netu co dělat. :D

Co se stalo v předchozí kapitolce?: Dianelle se dozví, že přání, kvůli kterému Dino nemůže mluvit má svoje určité omezení. Pokud to co nejdřív nevrátí zpět, Dino by už nemusel nikdy mluvit.
Od Dalena se dozvídají nové informace o složení jejich duše a co to duše podle něj vůbec je...



•••

11. KAPITOLA - MLČENÍ ZNAMENÁ SOUHLAS


Dan měl špatnou náladu. Jako rozcvičku jsme museli udělat padesát kliků a dvě stě dřepů. Nic co bych nezvládla, jen jsem si myslela, že podruhé za tak krátký čas umřu. Ostatní na tom nebyli lépe. Svaly mě bolet nemohly, už nemám fyzické tělo podobné tomu na Zemi. Ale cítila jsem svoji vyčerpanost. Jakoby se ve mně všechny buňky splašily a lítaly z jednoho konce těla na druhé. Měla jsem pocit, že mě musí ostatní vidět rozmazaně.
Ale to nebylo všechno. Následoval souboj ve dvojicích. Nevím, jestli si ten někdo nahoře ze mě dělal srandu, ale fakt, že jsem si vylosovala Dina, mě nijak nepotěšil. Už tak na mě byl dost naštvaný kvůli tomu blbému přání a byl v tomhle o hodně lepší než já. Takže jsem se mohla předem těšit z řádného výprasku.
Stále ještě nemohl mluvit. Kóbo se sice omlouval, že se mi nezmínil o tom omezení a že přání může být bráno jako věštba, která už nejde zvrátit. Nechápu, co sledoval tím, že mi tohle zamlčel. Mému hněvu neunikl. Byla jsem na něj připravená. Plánovala jsem pomocí mysli pohnout všemi polštářky v učebně a nacpat je Kóbovi do…no, vy si to domyslíte. Ovšem proti němu jsem neměla šanci, takže ten, kdo dostal pořádně na prdel jsem byla já. Mimoto mi telekineze zrovna dvakrát nejde, takže místo toho, abych pohnula polštářem jsem mrštila Dinem proti stěně. Další důvod, proč jsem z toho souboje nebyla nadšená. Kóbo mě sice pochválil, ale nějak jsem se na něj nemohla přestat zlobit.
Nakonec z něj vylezlo něco jako omluva a dovolil mi, abych se po hodině bojových umění u něj s Dinem zastavila, abych to přání mohla zrušit. Pokud to ovšem ještě půjde.
Keanrin mě potom vyslýchala celou cestu na hřiště, ale jelikož jsem měla kvůli Dinovi výčitky svědomí, o jeho handicapu jsem pomlčela.
Měla jsem raději myslet na možnou smrt a užít si ještě aspoň trochu srandy. Dinův výraz se mi vůbec nelíbil. Přitom, jak jsme po sobě metali vražedné pohledy, mě napadla otázka, jestli je tady normální, když někdo zemře při tréninku. Dan se ještě o ničem podobném nezmínil. Teď by mě to docela zajímalo. Jestli přežiju, musím se ho zeptat.
"Už víš, jak to tvoje blbý přání zrušit?" zeptal se mě v myšlenkách. Asi jsem vážně úplně blbá, ale já si nemohla pomoct.
"Ne, ale Kóbo se nabídl, že mi s tím pomůže. Chceš být u toho?" zeptala jsem se, ale tušila jsem, jak to dopadne. "Asi bys tam měl být," dodala jsem, abych si pojistila jeho přítomnost. Kde je Dino, tam je sranda. Ale, kde je Dino a Kóbo, tam je větší sranda.
Myslím, že přemýšlel, ale u něj člověk nikdy neví.
"Hmm, musí tam být i ten starý mnich? To ti nemůže pomoct někdo jiný?" brblal.
"Znáš někoho jiného, kdo by si s tím věděl rady?"
"Dalen vypadal, že o tom něco ví," nadhodil. "Ale za ním se mi jít nechce," zamračil se. Dalen mě taky napadl. I když by to možná byla lepší volba než Kóbo, měla jsem z něj divný pocit a nejspíš jsem nebyla sama.
"Mě taky ne," špitla jsem, "proto jdeme k němu. Jestli ti to vadí, můžeš si ještě pár dní otvírat hubu na prázdno."
"Vy dva! Co stojíte! Makejte!" vyjel na nás Dan. Ani jsem si neuvědomila, že ostatní naši konverzaci v myšlenkách neslyší. Dino zaujal bojovou pozici a já ho hned napodobila. Musím se zmínit, že tuhle část jsem zvládala docela obstojně. Rozhodně jsem už nepůsobila jako naprcaná tanečnice. A Dan to docela ocenil, cituji: "No sláva!" Jestli jste čekali pochvalu na úrovni, musím vás zklamat. U něj se jí nedočkáte.
Dino byl taky unavený, to jsem věděla. Přemýšlela jsem, jak to využít k mému prospěchu. Jenže já byla taky k smrti unavená a navíc jsem se uměla jen trochu bránit. O útoku nebyla ani řeč. Radost mi neudělalo ani to, když jsem zjistila, že nás Dan pozoruje. Byla jsem z toho nervózní.
Hned první úder jsem schytala. Dino se snažil dávat malé rány, ale oba jsme věděli, že mě nebude moct šetřit stále, zvlášť když máme pozorovatele.
Pokusila jsem se o útok. Noha mi vystřelila sama od sebe, ale Dino ji za letu chytil a trhl se mnou tak, že jsem nějaký kus odletěla. Už tehdy jsem myslela, že nevstanu. Možná, že bych zůstala ležet, kdybych neslyšela, jak si Dan posměšně odfrknul. Vydrápala jsem se nahoru, ale útočit jsem se už nepokoušela. Po celou tu dobu jsem se snažila vyhýbat Dinovým útokům. Když konečně Dan prohlásil, že to stačí, byla jsem dost potlučená. Co si pamatuji, tohle byla rozhodně nejhorší hodina.
Ale ani tohle ještě nebyl konec.
"Tak fajn kuřátka, pojďte sem ke mně! Mám pro vás dáreček!" V duchu jsem zaúpěla. Dáreček mohl v jeho případě znamenat jen jedno. Kolečko kolem hřiště navíc nebo pár protahovacích cviků.
"Dostal jsem nařízeno seshora, že vás mám naučit manipulant se svou podstatou. Nevím, co se těm bláznův honí hlavou, ale rozkaz je rozkaz. Správně byste se to měli učit až se naučíte bránit se svým vlastním tělem. Většina z vás ještě není připravená," začal, když jsme se k němu všichni slezli. Vím koho myslel tím - není připravená - všichni ostatní to zvládali.
"Dneska jste se měli učit, z čeho jste stvořeni. Mnozí z vás to určitě ještě nevstřebali a pochybuji, že byste věděli, co to znamená. Ale jako mrtvím se vám k boji nabízí i jiné zbraně než meče a dýky. Dají se získat z vašeho nitra. Můžete bojovat se svou životní energií."
"Když ji ale použijeme, pak se zkrátí délka našeho života, ne?" vyhrkla Velen. Dan se na ni nezúčastněně podíval a dál pokračoval ve výkladu.
"Abyste mohli svoji životní energii použít, musíte vědět, jak ji ovládat a kde ji vůbec najít. Navíc je v tom ještě jeden zádrhel. Každý má jinou duši a jiný zdroj životní energie. Proto musíte zjistit, co k vám patří. Vyřiďte tomu holohlavému páprdovi, ať vás příště začne učit, jak máte svoji životní energii používat. Jinak s vámi nebudu ztrácet čas."
No bezva. Všichni se zbláznili. Jsem sice mrtvá a můj mozek by neměl být nijak omezen, ale začínala jsem se v tom docela slušně ztrácet. Navíc je tu další důvod, aby mě mohl Dan přede všemi tyranizovat. Další věc, kterou Dianelle nebude zvládat.
"A teď padejte, nebo si dáme ještě pár protahovacích cviků," zavrčel. Všichni jsme vyrazili pryč jako střely. Netušila jsem, že je ve mně ještě tolik energie, ale rozhodně jsem ji nehodlala vyplýtvat na protahovací cviky.
Do svého domečku jsem se plazila po čtyřech. Chytala jsem za kliku a už se viděla ve vyhřáté postýlce, když si za mnou někdo odkašlal. Bylo to takové známé a vtíravé, že jsem se nechtěla otáčet a raději jsem se chystala zmizet uvnitř, než mi moji vidinu odpočinku někdo rozcupuje na kousky.
Na rameni mi přistála něčí ruka, takže jsem se nakonec otočit musela. Pomalu se mi rozjížděl mozek, takže mi docvaklo až za pár minut, co jsem na něj nechápavě hleděla, že jsem na něco zapomněla.
"Jo, ahá….," poškrábala jsem se hlavě, "měli jsme se stavit na návštěvu ke Kóbovi, že?" Po chvilce trapného mlčení jsem se odvážila navrhnout. "Nenecháme to na zítra?"
Dino samozřejmě nic neřekl a já jsem chtěla podotknout, že mlčení znamená souhlas a vzít roha. Ovšem Dino se neobtěžoval ani konverzací v myšlenkách a neúprosně mě táhl zpátky ke škole.

 

3 people judged this article.

Comments

1 Awia Awia | Web | 24. january 2010 at 18:17 | React

Chudák holka. Takhle vyflusnutá a ještě po ní něco chcou. Ale co, bejt Dinem, tak bych taky chtěla zpátky umět mluvit. To s tím Kóbem mě pobavilo. Škoda, že jsi to víc nerozepsala... :D

2 Paige Paige | Web | 24. january 2010 at 18:35 | React

Jé, mile jsi mě potěšila:)
Dianelle je mi tak trochu líto, nicméně jsem zvědavá na to cvičení s podstatou a jak to nakonec dopadne s Dinem.
btw. už dlouho se nám nikde neobjevil ten Alexander, co byl na začátku, co je s ním? Asi nebyl/není moc důležitá postava...??:)

3 Kermisee Kermisee | Web | 24. january 2010 at 19:36 | React

"Rozhodně jsem už nepůsobila jako naprcaná tanečnice" :D Tak to mě dostalo :D chááááááá :D já nemůžu...
Jinak velmi zajímavá kapitola...
Dan jim dává pěkně do těla...nedivím se, že jsou vyfluslý...já bych už byla mrtvá... :D
Jsem zvědavá jak to s tím mlčejícím Dinem dopadne :-)
Jinak se přidávám k Paige, kde je Alex?

4 Denaille Denaille | Web | 24. january 2010 at 19:42 | React

[2]: :D V téhle kapitolce o něm měla být zmínka, nakonec jsem to nechala do té další... Zatím to není ta nejdůležitější postava, ale příběh nemám dopředu domyšlený, takže se tam může ještě někdy objevit.

5 Alex Alex | 7. april 2010 at 19:42 | React

Dokonalý styl psaní,poutavý děj a úžasný nápad.Tvou stránku jsem objevila nedávno a Tvé povídky si zamilovala.Proto doufám,že další kapitola se brzo objeví :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement