Show začíná

15. january 2010 at 20:25 | Denaille |  Filmy
Originální název: Mrs. Henderson Presents
Režie: Stephen Frears
Žánr: Drama / Komedie / Muzikál(?)
Rok výroby: 2005

Popis: Londýn, 1937. Laura Hendersonová, bohatá žena s mnoha konexemi, právě pohřbila svého milovaného manžela. A nyní se nudí. V 69 letech má ještě hodně energie a vitality na to, aby se z ní stala dobrotivá, usedlá vdova. To, co potřebuje, je nějaký koníček. Možná sbírání diamantů? Nebo provozování charitativní činnosti? Ale k údivu svých přátel si místo toho koupí divadlo - divadlo Windmill v srdci Soho.


O provozu divadla však neví nic, tak si najme manažera: Viviana Van Damma. I tento profík je Lady Hendersonovou šokován: skvostná, provokativní a výstřední dáma. A trochu drzá. Van Damm ji vykáže ze zkoušky kvůli jejím věčným připomínkám. Ona se však oblékne za Číňana nebo za polárního medvěda, aby ho mohla špehovat. Jejich vztah láska - nenávist jiskří jak ohňostroj...

Van Damm přijde s nápadem revue - nekonečné show a Windmill praská ve švech - dokud je nezačnou kopírovat ostatní divadla. Pak je na Lauře, aby vymyslela něco speciálního - postavit na jeviště nahé holky!

Díky své přesvědčovací síle získá na svoji stranu cenzora Lorda Chamberlaina. Je tu však jedna podmínka - nahé dívky se nebudou hýbat, umělecké obrazy. Windmillské živé obrazy a nahé dívky jsou senzačním hitem u britských rodin a vojáků. Jakmile však začne bombardování Londýna, pohrozí vláda zavřením divadla...

Historie Divadla Windmill

Místo v ulici Great Windmill Street v londýnském Soho, kde Laura Hendersonová založila svůj vlastní svět - známé divadlo, má dlouhou a rozmanitou minulost. Tato ulice získala své jméno podle skutečného větrného mlýnu (windmill), který zde stál od vlády Karla II. až do konce 18. století. V roce 1910 zde bylo otevřeno kino, Palais de Luxe. Stálo na rohu ulic Archer Street a Great Windmill Street a v jeho sousedství se nacházela divadla Apollo a Lyric. Toto kino bylo jedním z prvních míst, kde se hrály první film, ale jakmile byla otevřena větší kina ve West Endu, návštěvnost se snižovala a kino se muselo zavřít.

V roce 1931 koupila Laura Hendersonová tuto nefunkční budovu a najala si architekta, Howarda Jonese, aby přestavěl interiér na malé, jednostupňové divadlo. Získalo název Windmill a bylo otevřeno 22. června 1931 novou hrou Michaela Barringtona nazvanou Inquest (Vyšetřování). Ale pro divadlo to byl jen mizivý úspěch a vrátilo se k promítání filmů, jakými byl např. Modrý Anděl s Marlene Dietrich.

Krátce poté, co nový manažer divadla, Vivian Van Damm, přišel s myšlenkou non-stop muzikálové revue, začal nácvikem show se zpěváky, tanečníky, herečkami a speciálními čísly. Revue odstartovala 3. září 1932. Ze začátku byla sice ztrátová, ale nakonec se stala komerčním hitem a blízká divadla Piccadilly a Pavilion ji začala kopírovat a také zařadila non-stop show, což snížilo prodej vstupenek Windmill.

Ale když se lady Hendersonová a pan Vam Damm rozhodli kopíroval ohromně úspěšný Moulin Rouge v Paříži a postavit na jeviště nahé dívky, jejich kšefty opět vzrostly. Obešli londýnské cenzory a nechaly dívky naprosto bez pohybu na jevišti pózovat, jako umělecké dílo. Van Damm vytvořil série nádherných nahých obrazů založených na tématech mořské víly, rudé Indiánky, Annie Oakley, Británie apod. Windmill bylo jediným divadlem v Londýně, které zůstalo otevřené během války (mimo 12 nucených dnů od 4. do 16. září 1939). T tohoto důvodu si také dalo legendární slogan "Nikdy jsme nezavřeli". Během několika děsivých náletů od 7. září 1940 do 11. května 1941 se herečky a diváci museli přesunout do bezpečí divadla, dvě podlaží pod zem. Mnoho z Windmillských zákazníků byli rodiny a vojáci, ale také celebrity, které přicházely jako hosté lady Hendersonové; mezi nimi byly např. princezny Helena Victoria a Marie Louise (dcera a vnučka královny Viktorie).

I když mohly v divadle nastat občas problémy s mužský obecenstvem - nevhodné chování, ohrožování dívek - bezpečnost byla vždy zajištěna.

Ačkoliv byl vztah Laury Hendersonové a Van Damma bouřlivý, našli v sobě určité zalíbení. Když Laura zemřela v roce 1944 ve věku 82 let, odkázala Windmill Van Dammovi, aby pokračoval v jejich práci.

Po éře Laury Hendersonové odstartovala v divadle svoji kariéru řada známých komiků. Mezi nimi byli Peter Sellers, Harry Secombe, Michael Benzine, Tony Hancock, Bruce Forsyth a Kenneth More, který měl ve Windmillu své první vystoupení na začátku 30. let a od 50. let se stal nejúspěšnější hvězdou Británie.

Van Damm pokračoval s divadlem až do své smrti v prosinci 1960, kdy přenechal divadlo své dceři, Sheile. Ta se snažila udržet divadlo v chodu, ale v této době začalo Soho značně chátrat. Soho Lady Hendersonové 30. a 40. let bylo seriózním prostředím obchodů a rodinných restaurací. V 60. letech nebyl Windmill už schopný konkurovat striptérským klubům a masérským salónům a 31. října 1964 skončil.

V polovině 60. let byl Windmill přestavěn na kino a kasino a v roce 1973 byla odstartovaná kampaň na znovuoživení Starých Dnů Windmill znovuotevření divadla. Ale v únoru 1974 koupil budovu podnikatel s nightkluby, Paul Raymond. Udělal z ní místo nahých show ve stylu revue, ale bez komických prvků.

• Děj - se mi líbí. Někdo by řekl, že je dost nezáživný, možná nudný. Mám ráda muzikály. I když tohle je takový muzikál nemuzikál. Hodně se v něm zpívá a písničky sedí do děje, ale není to ten typický muzikál (pochopíte, když to omrknete).
Přesto jsem klikla na odkaz a začala se dívat. A nemohla jsem se odtrhnout.
Teprve až potom, co jsem hledala nějaké informace na osobnostech.cz jsem zjistila, že byl film natočen více méně podle skutečnosti. Nevím až do jaké míry byl ten děj skutečný, ale Pani Hendersonová a Van Damm ano.

Hodně na mě zapůsobily scény odehrávající se na pozadí 2. světové války. Není to sice žádný doják, ale uronila jsem nějakou tu slzu a mnohem lépe jsem si dokázala představit situaci v té době, když byla podána takto.

• Hudba - Jelikož jde o jakýsi muzikál, hudby se v tomhle filmu vyskytuje víc než dost. Většinou jde o hity 30. let minulého století. Mě osobně se staré hity strašně líbí. Dost na tom, že bych mohla Chicago sledovat každý den. Navíc jde o písničky, které svým textem podtrhují děj. Bez nich by se mi ten film tolik nelíbil.

• Postavy:
- LAURA HENDERSONOVÁ - ztvárnila Judi Dench (zahrála si např. v Agent 007 nebo Pýcha a předsudek)
- tuhle postavu jsem si zamilovala. Stará bába, které táhne na sedmdesát. Na stará kolena bych také chtěla být takhle energetická.
Miluju její humor, její hádky s Van Dammem a její postoj. Vypadá jako bohatá vdova postrádající jakoukoliv morálku. Může rozhazovat peníze na všechny strany, je sprostá a necudná. Takhle se nejspíš dáma v těch dobách chovat nemá. Pod tou slupkou se skrývá zajímavá osobnost, které válka přinesla jen těžkosti.

- VIVIAN VAN DAMM - ztvárnil Bob Hoskins (zahrál si např. v Garfield 2 nebo Maska junior. Tenhle film producetoval)
- je to takový zvláštní chlap. Dokonce bych ho i oželela, ale bez něj by nemohli existovat ty jejich hádky. :D
Vypadá jako uťápnutý gentleman...





- BERTIE - ztvrátnil Will Young (zpěvák)
- ve filmu je homosexuál, což mě celkem překvapilo. Doteď vlastně nevím, jak se na opačnou orientaci tvářili lidé v té době, ale nějak tuším, že to v minulosti bylo rozhodně horší než je to dnes.
Ve filmu je to ovšem ze strany Laury Hendersonové přijato s humorem.
Mimo to je to celkem talentovaný zpěvák. Budu si muset najít na YT nějaké videjko. :D


- MAUREEN - ztvárnila Kelly Reilly (zahrála si např. v Pýcha a předsudek nebo Erasmus 2)
- stane se z ní hvězda jen díky náhodě. Svou krásou ale okouzluje publikum a tak se z ní stává nejvyhledávanější nahá kráska z Wildmillu. Přes to všechno není slávou zkažená jako to mají ve zvuky dnešní hvězdičky.
A především mě tak nějak dohnal k slzám její konec.


Další postavy už byly jako vždy méně důležité, i když každý sehrál svou roli znamenitě. :D
Ale není nad ty hlavní...

• Celkový dojem - Byla jsem tím filmem překvapena. Našla jsem ho v komediích na cinema-world.biz, ale mám zněj pocit muzikálové komedie se špetkou toho drama.
Dost zvláštním způsobem je tady poukázáno na ženy. Nahota byla tehdy brána úplně jinak než dnes. Tenkrát chlapi slintali nad fotkou, kde žena odhalovala jen ňadra. Dneska by něco takového letělo do koše jako slabota... :D
Myslím, že přesně takové jsou ženy. Vzbuzují u mužů vášeň a dělají z nich trochu jiné lidi. Kde by byli chlapi bez žen?
A především... ženská krása je něco, co má jenom žena. A pod ženskou krásou padne každý muž. I když mají muži většinou navrch v zaměstnání, ve společenském postavení... žena má navrh nad ním ať už je chudá jako kostelní myš nebo má na kontě milióny.

Scéna, kdy je Laura přeslečena za Číňana, aby se dostala do divadla na představení. Bohužel je odhalena a Vivian ji nechá na skříni a odejde. A ona nemůže slézt dolů.

Ten výraz je přímo božský.. :D

• Ke shlédnutí - ZDE (je to docela špatná kvalita, ale dá se na to koukat)
• Zdroj - www.osobnosti.cz
 

2 people judged this article.

Comments

1 Angie Angie | Web | 16. january 2010 at 21:59 | React

Přiznávám, že jsem to celé nečetla. Jenom tvůj celkový dojem. A já mám dojem, že se na to MUSÍM podívat. Už jenom retro style filmu se mi moc a moc zamlouvá :D Chjo, asi se na to vrhnu už dneska, stejně nemám toho moc na práci

2 Angie Angie | Web | 16. january 2010 at 21:59 | React

jo, a design je DOKONALÝ! myslím, že je nejlepší ze všech, co si tu kdy měla (tím nechci urazit předchozí). Ale je boží o_O ♥

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement