Náhodné setkání - 2. Kapitola

11. april 2010 at 16:52 | Denaille
NS - avatar
Žblept: Eh... další kapitola jedné příšerné povídky... Poslední dobou nějak nemám na nic náladu. Nějak to tu upadá. Štve mě, že to musím zachraňovat tímhle odpadem... Ale nebudu zbytečně pesimistická... Možná, že je nějaký šílenec, který to čte. :D

O čem byla minulá kapitola?: Satsuki potká Kibu během své procházky po Listové. Zažijí spolu zábavný den a domluví se i na další schůzce.


•••


"Tsunade-sama, Yamashita-sensei padl do pasti a zdrží se na misi ještě asi týden. Jeho tým je momentálně bez mise, jen se poflakuje. Měla byste jim dát nějakou práci," přiběhla Shizune. Tsunade seděla jako vždy za stolem přeplněným formuláři, papíry, knížkami a věcmi všeho druhu. Ani nepozvedla oči, když ji Shizune předala zprávu a zabručela:

"Hmm, Yamashita padl do pasti? To je zlé. Tým 5 přiřaď k nějakým jiným. Nemám teď čas vymýšlet jim nějaké speciální úkoly a o misi pro geniny nemůže být ani řeč a teď mě nech. Mám nějakou práci."
"Ano Tsunade-sama! Ehm… Tsunade-sama?"
"CO JE ZASE?" zařvala.
"ÁÁááá.. Už nic Tsunade-sama, mějte se pěkně," řekla a jak nejrychleji mohla, vyběhla z pracovny.
"Jakoby věděla, že ji chci požádat o zvýšení platu!" brblala si, když pochodovala chodbou.

 XXX


"Satsuki! Otevři!" ozýval se hlas tlumený tlustou zdí.
"Uááa," zívla jsem a plazila se otevřít. Kdo mě může budit v tak nekřesťanskou hodinu? Jen to zjistím, otluču mu dveře o hlavu, aby na ně už nikdo nemohl zabouchat, brblala jsem.

Rozrazila jsem dveře tak prudce, že jsem toho dotyčného dveřmi praštila.

"Co je?" zavrčela jsem na něj, jak nejhrůzněji jsem to uměla. Ani jsem se nemusela pokoušet o strašidelný tón hlasu. On už na mě byl hrůzný pohled i tak. Vlasy mi trčely do všech stran, oči jsem měla zarudlé, stále ještě slepené, takže jsem sotva viděla a na sobě jsem měla pyžamo s růžovými prasátky.
"No…já…," koktal někdo vystrašeně. "Totiž… měl jsem tě přivést na trénink… ale klidně řeknu Senseiovi, že je ti špatně a…
"COŽE?" zahřměla jsem, "On už se vrátil? Proč jsi mi to neřekl hned, Mako? Jdu se přichystat," práskla jsem mu dveřmi před nosem.
"Ale… ale… ale já..," slyšela jsem ještě pár poslední slov, ale hlavu jsem si s nimi nelámala. To jo, takhle po ránu a přemýšlet. Nejsem žádnej Einstein.

Zahučela jsem do koupelny a opláchla si obličej a snažila jsem se s ním něco udělat. Vlasy jsem si stáhla do culíku, a pak už jsem na sebe hodila jenom nějaký to oblečení.

Myslela jsem, že na mě Mako bude čekat před domem, ale ten debil se zdejchnul. Jak mám asi vědět, kde ten zatracený trénink máme? Do háje! Jen co ho uvidím, střískám ho jak svoje dítě.

XXX

"Hej Naruto!? Co se děje? Proč si tak vystrašený?" ptal se Kiba nějakého kluka, který ho strkal před sebou.
"Proč jsi mě sem dotáhl?" pražil ho dalšími otázkami.
"K…Kibo, musíš mi pomoct. Tam v… tom domě… měl jsem tam zajít pro… pro nového člena týmu, ale vylezla nějaká příšera a ještě mi říkala pako," drkotal zuby ten Naruto. COŽE? Zahřměla jsem v duchu dnes už podruhé. Jaká příšera? To si snad dělá srandu? Já ho zabiju!

"A nebyla to Sakura?" přemýšlel Kiba.
"Sakura? Né, Sakura je krásná, dokonalá…" rozzářili se mu oči. Kiba jen na prstech odpočítával slova a obracel oči v sloup.

"Cos to řekl? Já a příšera? Já ti dám příšeru, ty hovado jedno!" křičela jsem a běžela k nim. Naruto strachy zakřičel:
"To je ono! To je ono! Ale teď to vypadá ještě hrůzostrašněji," blekotal a schovával se za Kibu. To mu ale nepomůže.
"Pojď sem srabe! Za tu příšeru tě zabiju!" honila jsem ho kolem Kiby. Ten nás jen sledoval a kroutil hlavou.
"Naruto? Seš v pěkném maléru. Tuhle neuklidním," sdělil mu s klidem, zatím co my jsem kolem něj lítali.

"No tak, Kibo! Pomoc!" prosil Naruto.
"Je mi vážně líto Naruto, nebudu riskovat. Ještě bych jednu schytal já a o to vážně nestojím. Navíc, měl by sis začít zvykat. Koneckonců, budeš s ní na pár dní v jednom týmu."
Najednou jsem se zarazila. Co to říkal? Naruto pořád zdrhal a tak do mě ze zadu vrazil, když v plné rychlosti udělal další kolečko kolem Kiby. Škaredě jsem se na něj zamračila a v momentě byl ode mě tak daleko, jak to pro něj bylo bezpečné.

"Jak to myslíš, že s ním budu v týmu? Myslela jsem, že se sensei už vrátil, přišel za mnou Mako a…"
"Já nejsem žádné pako!" zavřeštěl na mě Naruto.

"To bych se hádala," usadila jsem ho. Ale už mi to došlo. Takže ten blonďatý kluk nebyl Mako, ale tady Naruto. To leccos vysvětluje.
"Váš sensei padl do pasti a zdrží se na misi ještě asi týden, tak Tsunade rozhodla, že budete přiděleni k ostatním týmům. V našem týmu je Fujiwara a Mako bude nejspíš v Shikamarově týmu," vysvětloval Kiba.

"No to mě poser! Takže já budu týden s tím idiotem a růžovou dýní v týmu? Proč já?" zasténala jsem.
"To přežiješ. Na Naruta se jen škaredě podíváš a bude v klídku, toho už máš zpracovaného. A Sakura… myslím, že s tou si budeš rozumět. Myslíš, že si získáš její sympatie, když před ní Naruta párkrát zliskáš. Ale hlavně se před nimi nezmiňuj o Sasukovi," dal mi pár ráda do začátků.
"Heh a proč se tě vlastně Naruto tak bojí?" zajímalo ho. "Třeba bych to na něj taky mohl zkusit," zamyslel se.
"To bys musel být holka. Řeknu ti, vzbudit mě a vidět mě neučesanou, to je trauma na celý život." Je sice pravda, že mám od Naruta pokoj, ale je mi ho celkem líto. Musel to být vážně šok…
"Ehm, tak to jsi ještě neviděla mě! Asi ho někdy pozvu na snídani. Zatím čau, musím na trénink. Vy byste taky měli vyrazit, jinak vás Sakura zkřeše," usmál se a odcházel s Akamaru v patách.
 "Naruto? Jdeš?" zakřičela jsem na Naruta, který stál "opodál".

"Běž napřed! Já tě dohoním," odpověděl mi.
Ts, strašpytel. Bojí se holky. Jenom jsem pokrčila rameny a chtěla vykročit když…

"N…A…R…U…T…O!!!" uslyšela jsem příjemný hlásek, "kde jsi tak dlouho? Tebe nějak pro něco poslat!" mířila k nám soptící Sakura. Teď vypadal vážně jako růžová dýně. Obličej měla stejně rudý, jako svoje vlasy. Naruto už teď posraný strachy ze mě, zbledl a nohy se mu viditelně rozklepaly. Chudák. Ještě tak rok v Sakuřině společnosti a předpovídám mu totální kolaps rozumu. Ale zas tak velká ztráta to nebude. Ono se totiž nemá co ztratit.
"S…S…Sakuro! Když… o…ona…," koktal.
"Nechci slyšet žádné výmluvy," zahřměla, "ale chci vidět výsledky!" Naruto se zmohl jenom na to, že rozklepanou rukou ukázal směrem ke mně. Jo! S tou holkou si budu rozumět.

"Ahoj, já jsem Satsuki," usmála jsem se, "ale možná mě znáš z akademie. Chodili jsme spolu do třídy."
Sakura nechala Naruta být a zamračila se na mě. Najednou se její obličej rozzářil.
"Taky ty máš být teď s námi? Aspoň, že to není další idiot jako tohle," zamračila se zase na Naruta. No, vypadá to, že Naruto bude mít hodně těžký týden.

"Tak jdeme?" nadhodila jsem. Sakura kývla a Naruto taky rychle přikyvoval. Nejspíš už se těší, až tu bude Kakashi. Ono být sám se dvěma ženskýma, to není jen tak. Najednou jsem se ale zarazila.
"Do háje!" zaklela jsem, "nechala jsem si doma všechny shurikeny a kunaie. Já se na to… Naruto?" usmála jsem se na něj sladce. "Byl bys tak hodný a skočil mi pro ně? Jsou na stole v kuchyni, díky!"
Naruto se zašklebil a přeskakoval pohledem mezi mnou a Sakurou, nespíš přemýšlel, jestli má jít. Trochu jsem se zamračila a v momentě, kdy to Naruto zaregistroval se poškrábal na hlavě. "Jasně, už letím!" a byl pryč. Sakura jenom vykulila oči.
"Ty..co jsi s ním udělala? Na mě by hodil bobek. Dost už, že jsem ho nejmíň půl hodiny přemlouvala, aby pro tebe zašel," kroutila hlavou.
"Mám svoje techniky," usmála jsem se tajnůstkářky.


"Nazdar děvčata! Byl…"
"Nesnažte se vymlouvat Kakashi," přerušila ho Sakura naštvaně, "zase jdete pozdě! Myslíte jenom na tu svoji blbou knížku!... eh? Kakashi sensei vy už čtete něco jiného?" zarazila se, když uviděla novou obálku knihy. Kakashi se začervenal a honem knihu s názvem Kamasutra schovával. Ten perverzák… Jiraiya už ho nakazil. Měla bych se od nich držet dál, nebo při dalším setkání Kibu už vážně znásilním.

"No..ehm.. ano.. přesedla jsem na nový žánr. Jiraiya už mě začal nudit."

"Aha," nechápala Sakura.


"Tak začneme s tréninkem?" navrhla jsem.

"No, ale…kde je Naruto?" rozhlížel se Kakashi.

"Vždycky tu bývá první," škrábal se na hlavě.

"No, on mi skočil domů pro nějaké věci, co jsem si zapomněla." Kakashi jenom vykulil oči?

"Naruto?" Ta holka musí být horší než Sakura, přemýšlel. "Tak na něj budeme muset počkat." Jak proboha vydržím týden v téhle společnosti? Měl jsem je na začátku nechat všechny propadnout, brblal.

"Kakashi sensei, Naruto už je tady!" zvolala Sakura a Kakashi jenom kývl.
"No skvělý, takže vám můžu říct, co budeme dneska dělat…" Naruto se ke mně ani nepřiblížil a můj batoh s věcmi mi jenom hodil.

"Protože je teď se Satsuki team kompletní, mám pro vás společný úkol."

"Něco podobného jako rolničky?" skočila mu do řeči Sakura.


"No, tak nějak,"přitakal sensei.

"Rozdělíme se do dvou skupin. Já a Sakura budeme jedna skupina a vy druhá." Naruto po něm zděšeně hodil očima.
"Nedělej ksichty Naruto!" okřikl ho.

"Ty a Satsuki už víte, jakou podstatu má vaše chakra, takže budete spolu a můžete si vzájemně pomáhat s tréninkem." Tentokrát jsem se zašklebila i já. To si snad dělá prdel?
"Ale zpátky k úkolu. Dáte nám se Sakurou nějaký čas náskok, myslím, že deset minut bude stačit, a pak se pustíte do pronásledování. Čím dřív nás chytíte, tím dřív to skončí, protože pak se vystřídáme a potom budete utíkat vy."

Bude to celkem zajímavý trénink, pomyslela jsem si. Konečně se po tom neustálém válení na posteli proběhnu. Ale jsem vážně zvědavá, jak nám to bude s Narutem klapat. Sakura s Kakashim jsou určitě sehraní a oba jsou tipy na genjutsu. Vědí o Narutových schopnostech, ale o mých ne, což je jedno plus pro nás. Ale na druhou stranu… já nevím nic o jejich. Kakashi používá sharingan a Sakura? Na škole byla nejchytřejší, ale u chuuninské zkoušky se mi nezdála nějak výjimečně dobrá. Slyšela jsem ale, že ji trénovala samotná Tsunade, takže se za ty dva roky musela hodně změnit. Budu si na ni muset dát pozor, přemýšlela jsem.

Kakashi zkontroloval čas na svých hodinkách a zamumlal: "Je půl deváté, takže myslím, že za deset minut byste mohli vyrazit. Sakuro?" otočil se na druhou polovičku svého týmu. "Můžeme," kývla, zatímco si natahovala černé gumové rukavice. Za chvíli oba zmizeli mezi stromy.

Naruto se díval za jejich mizejícími zády, na tváři zasněný výraz.
"Poslyš, Naruto," přišla jsem k němu, "máš nějaký plán?" Nejdřív se lekl a uskočil ode mě, ale zřejmě si z tónu mého hlasu vyvodil, že teď už nemám náladu na nějaké potyčky a že ho nehodlám zmlátit.

"Zatím jsem o tom nepřemýšlel. Ale bude těžké je pronásledovat, nevíme, kam mají namířeno. A deset minut je dlouhá doba, takže už je třeba nebudeme moci cítit." Trochu mě překvapilo, že Naruto dokáže přemýšlet. Vůbec na to nevypadá.
"Nepodceňuj mě jako holku. Mám v zásobě jenom hodně dobré jutsu, které tohle vyřeší," zašklebila jsem se na něj.
"Mě spíš dělá starosti to, že Sakura s Kakashim jsou sehraní a oba jsou to typy na genjutsu. A vsadím se, že nám nachystají několik pastí. Já tě od iluze nerozpoznám a ani ty mě, jestli se jim to podaří, jsme nahraní." Naruto uznale kývl.

"Můžeme to udělat tak, jako mi v lese Smrti. Dáme si nějaké poznávací znamení, nebo heslo o kterém nebudou mít ti dva ani páru. Pokaždé když některý z nás zmizí tomu druhému z dohledu si potom ověříme heslem, jestli jde skutečně o tebe nebo o mně." Vážně zírám. Tohle je dobrý nápad. Asi budu muset na Naruta změnit názor.

"Kolik zbývá času?" zeptal se. Podívala jsem na hodinky, jak velká ručička pravidelně obíhá ciferník a zamumlala:
"Zhruba pět minut!" Je zajímavé jak se z nás během chvilky stali celkem kámoši. Ale myslím, že to taky bylo změnou v Narutově chování. Kdo by řekl, že ten posránek před chvílí je tenhle Naruto. Musím uznat, že vůbec nevypadá zle, když hodnotím vzhled. Vypracované tělo, krásné modré oči. Jo, kdyby neexistoval Kiba, asi půjdu ve šlépějích Hinaty. Trochu jsem se vzpamatovala až když se mě Naruto zeptal, proč na něj tak civím.
"No, jde o to, že možná nebudeš tak špatný, jak to na první pohled vypadalo.Když na to přijde, je s tebou celkem řeč." Naruto jenom povytáhl obočí a ústa stáhl do pošklebného úsměvu. Pak se začal smát.
"Já už jsem takovej!" Pak se ale zarazil a trochu pochmurněji řekl: "Ale to stále nemění nic na tom, že mám z tebe strach!" Trochu nervózně jsem se zasmála.
"No jo, vidět mě po ránu musí vážně zážitek. Ale ve skutečnosti nejsem tak špatná." Naruto se poškrábal na hlavě a přiškrceným hlasem zamumlal: "Připomínáš mi bábi Tsunade."

Cože? Já a ta stará kozatá ženská? Jak nás může
vůbec srovnávat? Myslím, že zapomenu na to, že teď máme takés jakés příměří a zatluču ho do země, trénink netrénink!

"He? Už bychom měli vyrazit," přerušil Naruto moje úvahy o tom, jak ho strefit pěstí do toho jeho pěkného obličejíku…
3. Kapitola →
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 A. Takayo Aki de´Corvin A. Takayo Aki de´Corvin | Web | 11. april 2010 at 21:20 | React

Jn, čas není.. :D Ale díky alespoň za zájem. :)

2 Alex Alex | 13. april 2010 at 17:19 | React

Hezká kapitolka :)

3 vivienne vivienne | Web | 14. april 2010 at 15:42 | React

zajímavá povídka

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement