15. - 18. 7. 2010 - Masters of Rock aneb až tě uvidím, zabiju tě!

21. july 2010 at 1:42 | Denaille |  Diary
Několik dní jsem se neozvala. Důvodem byl nedostatek času. Od začátku prázdnin pořád někde lítám. Ať už to byl sklep, chata nebo právě řečený MOR. A ano, nakonec jsem tam jela.

Prvních dvacet dní prázdnin byli asi nejlepší dny jaké jsem kdy zažila, ovšem na druhou stranu byli nesnesitelné doma. Máti se ani den před odjezdem tak zcela nesmířila s tím, že tam jedu a měla o mě přehnaný strach. Cituji: "Vůbec nevíš do čeho jdeš!" jsem slyšela asi čtyřikrát denně a řeknu vám, že to člověka trochu ovlivní, zvlášť když o tom opravdu skoro nic neví. Pomalu se mi tam ani nechtělo. :D Ale fakt jen pomalu.


Čtvrtek - 15.7 - Do Vizovic jsem jela autem s kámošem, přijeli jsme někdy kolem druhé, možná půl třetí. Postavili jsme stan a šli se podívat na Salamandru. Zkoukli jsme všechny stánky s jídlem a oblečením a z dálky poslouchali Horkýže Slíže. Už ten den jsem usoudila, že pojedu domů bez peněz, což jsem nakonec splnila. Nevím, jak já to dělám, že odevšad dojedu vždycky švorc. Ale když to budu brat pozitivně, je to další věc, na kterou mám talent. Pak jsme šli stan složit a přestěhovat ho na kopec.
Do areálu jsme se vrátili zrovna když vyhrávali Axel Rudi Pell a motali se někde kolem abychom chytli fleka na Tarju.
Ve dvanáct už jsem byla tak unavená, že Mike Terrana i Sabaton jsem si nechala do stanu.
Takový bonus dne bylo nejspíš to, že jsem dvakrát vyzkoušela Toitoiky a stačilo mi to na celé čtyři dny.

Pátek - 16.7 - Druhý den jsme vychytali stín, takže jsem se docela prospala. Dost na tom, že jsem spala na pořádném šutru a leželi jsme zkopečka, takže jsem se většinou probudila s hlavou v půli stanu. Hotové peklo škrábat se zase nahoru. Navíc jsem neměla karimatku - ano samozřejmě jsem na něco takového ani nepomyslela - a zapomněla jsem ještě haldu dalších věcí. Snažila jsem se, aby se mi všechno vlezlo do mého mini baťůžku. Příští rok už by to mělo být lepší. Koneckonců jsem zkušenější a rodiče dokonce uvažují o tom, že by jeli taky, takže by bylo i auto.
Do areálu jsme zašli na jídlo a hlavně teda na pití. Bylo šílené vedro. Kámoš se chtěl podívat na Delain, kteří nakonec nepřijeli, protože si bubeník zlomil ruku, takže jsme se asi hodinu smažili na slunku. Slyšela jsem něco od Metalforce, ale nejvíc jsem se těšila na Epiku.
Když na to přišlo, zapěla jsem si dvě písničky, kteréžto jsem jako jediné poznala a pak se šlo zase někam na jídlo, pokud si to dobře pamatuju.
Hlavním programem dne byl jak jinak než Manowar. Jeden nejmenovaný Exot mě hodil při Die for metal na ramena, za což mu sice děkuji, ale momentálně jsem na něj naprdnutá. (pozn. Zabiju tě! :D ) Myslím, že tento den jsem si užila nejvíc, protože jedinou písničku kterou jsem od všech těch kapel znala byla právě Die for Metal, takže jenom u ní jsem si jaksepatří zabékala.
Po Manowar(ech) jsme to zabalili, protože jsem poslední písničky skoro neustála a usnula ve stoje.

Sobota - 17.7. - Další zapařený den. Vedro jak v ďáblově řiti. Naštěstí kolem areálu tekl jakýsi járek, kam jsme vždycky přišli smočit nohy a nezůstalo jenom při nich. Při jednom takovém dýchánku mě obtěžovala piavice - mám z toho trauma. :D
Zjistila jsem taky, že mám neuvěřitelný talent zmizet někomu z pohledu. Zrovna jsem si vzpomněla, že jsme na Olympiádě z českého jazyka měli na slohovku téma - Zaručený recept na... a já to doplnila: Zaručený recept na to, jak se ztratit. Kdo by řekl, že se právě to "Ztrácení se" stane dalším mým nadáním. Je to opravdu jedna z mála věcí, na kterou mám opravdu talent. :D
Dnešní program byl docela nuda. Zapařili jsme akorát na Škwory, přičem jsme se dostali tak do druhé řady. Nebýt toho, že nás občas nějaká dobrá duše postříkala trochou vody, nejspíš bych tam skolabovala. Už jsem to pomalu viděla na úpal či úžeh.
Zbytek dne jsme buďto projedli, proleželi u stanu nebo u potůčku.
Taky jsem si zapsala do mé imaginární knihy rekordů další zápisek. Asi od jedenácti hodin večer se mi chtělo šíleně na záchod, jenže pak začalo trochu víc pršet, hnala se bouřka a přiznám si to, nerada chodím po venku, když mě nad hlavou blikaji blesky.
Toaletu jsem viděla až někdy v deset nebo možná až v půl jedenáctné ráno. Takže žasněte a obdivujte mě.

Neděle - 18. 7. - Poslední den, od kterého se očekávalo nejvíc. Unisonic, Accept a samozřejmě Lordi. Nebudu dělat jakože tomu rozumím, ani jednu z těch kapel nějak extra neposlouchám. Od Lordů jsem něco slyšela, ale jen pár dní před odjezdem, takže mi žádná písnička v paměti neutkvěla a tuším, že stejně ani jednu z těch stáhnutých nehráli.
Kámošovi docela slušně napršelo do bot - jediné štěstí, že měl ještě glady. A moje boty byli taky trošku vlhké. :D
Konečně se ale mohl dýchat normální vzduch.
Taky se mi podařilo opět utratit většinu mého jmění. Konečně jsem si pořídila roztahovák do ucha. A po tom, co jsem shlédla ohozy jiných lidí - budu mít dready nebo aspoň rasty.
Každopádně jsem jela dom s šedesáti korunama - a to za mě ještě kamarád zacvakal lístek na vlak druhý den. Hned mě přešla chuť k jídlu a pití jsme naštěstí měli. V pátek jsme se s tím tahli aspoň tři kiláky z Vizovické sámošky do campu.
Accepti se dali, Lordi byli samozřejmě boží. Poslední tři písničky jsem spala ve stoje, což považuju za kuriozitu. Při tak hlasité hudbě se mi ještě usínat nepodařilo.
Byla jsem ráda, když jsem konečně lehla a spala. Dost na to, že jsme ještě o půlnoci stavěli stan - to je zase jiný příběh.

Pondělí - 19. 7. - Ujel nám vlak v půl desáté, takže jsme čekali téměř dvě hodiny na další. Měli jsme štěstí, že se dveře vlaku ocitli přímo před nama, takže jsme si i sedli.
Mimo věci, které jsem si nakoupila jsem domů přivezla i talířek z jakéhosi nádražního bufetu. To je tak, když si nějaký magor objedná smažené brambory s řízkem když mu za minutu jede vlak.
Jak jsme přijeli do Veselí, už jsem si byla jistá, že se neztratím, takže jsem si mohla poblahopřát k přežití!

Doma jsem si dala pořádnou sprchu, zapla kompl, najedla se a pak s nesmírným potěšením skočila do postele, po které se mi za celou tu dobu nehorázně stýskalo. :D Není nad dvanáct hodin nerušeného spánku, po kterém vás na druhé den bolí za krkem tak, že nemůžete otáčet hlavou.

Tož vše! I´m dying for metal!
 

1 person judged this article.

Comments

1 Babe Babe | Web | 21. july 2010 at 10:06 | React

Žasnu a obdivuji tě :D

2 Gormal Gormal | Web | 22. july 2010 at 22:27 | React

Pěkně shrnuto =) Kdyby se mi chtělo, napíšu něco podobnýho, ale fakt se mi nechce :DD BTW vy jste s tím stanem cestovali z místa na místo? My jsme byli s partou v kempu Dřevosklad, hned tam u areálu =) Zdražili svině... XDD Aaa, hned bych se vrátila :))

3 Estel, Denaille Estel, Denaille | Web | 23. july 2010 at 17:02 | React

[2]:My ho prvně postavili u kolejí, asi v těch místech kudy se chodilo okolo areálu. Blízko vchodu k hlavnímu pódiu (stage). Stačilo přejít přes koleje a ujít pár kroků. Jenže to bylo, dá se říct na raně, toi toiky byli dá se říci skoro u stanu a nechtěli jsme riskovat. Navíc kámoši si stan postavili na kopci. Tak jsme šli za nima. Platilo se tam pouze za auto tuším... Sice jsme spali s kopečku a chodili docela štreku, navíc ještě přes silnic, někdy jsme museli čekat aspoň pět minut, než se konečně dalo přejít... ale bylo to mnohem lepší. Navíc jsme kolem sebe měli docela prostor a nikdo tam ani nedělal bordel.

4 Gormal Gormal | Web | 25. july 2010 at 1:55 | React

[3]: Ttj :) My teda upřednostňujem ten kemp skrz sprchy a záchody :DD Navíc tam stanuje pár lidí, se kterýma se známe z minulýho roku a tak :) Ale tak to je vše o domluvě. Kámoši třeba taky stanují jedině na louce... Hlavní je, že máš kde spát XDD

5 Estel, Denaille Estel, Denaille | Web | 25. july 2010 at 20:06 | React

[4]: My chodili na záchod jedině za pět kaček do jakési budovy... Občas tam nebyla ani moc velká řada... :D Toi toiky jsem zkusila dvakrát a stačilo...:D
Jinak.. sprchy... prej tekla šíleně studená voda a já si navíc inteligentně zapomněla vzít ručník a sprcháč, takže jsme chodili jenom do potůčku.. :D

6 Gormal Gormal | 26. july 2010 at 18:33 | React

[5]: Jojo, tekly tam ledový kostky XDD Děs, sice jsme se tam chodily chladit asi 3x denně (+ 5x do potoka :D), ale bylo to na infarkt, takovej šok... Ale co už, minulej rok jsem chytla teplou jen jednou... Těch pár dní to člověk přežije že :DDD

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama