Meg Cabotová - Andělé smrti

14. january 2012 at 14:30 | Destel |  Knihy
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Mediator - Reunion
PŘEKLAD: Jana Jašová
LITERÁRNÍ DRUH: Epika / Beletrie
ŽÁNR: Sci-fi a Fantasy / Duchové / Detektivky
NAKLADATELSTVÍ:
- U NÁS: Euromedia Group (Praha; 2004)
- V ZAHRANIČÍ: Pocket Book (New York; 2001)
VYDÁNÍ: první
SÉRIE: Mediátor (3)
POČET STRAN: 200
HODNOCENÍ:
Jen proto, že ji vždycky přečtu v extrémně krátké době a rozesměje mě...

DOBA ČTENÍ: 13. 01. 2012 - 14. 01. 2012 (2 dny)
REAKCE PO DOČTENÍ: Dobře... vypadá to, že Jesse přece jenom není tak špatnej...

ANOTACE
Duchové nejsou pejsci, a tak nepřiběhnou na zapísknutí. Jenomže čtveřice mladých, krásných a úspěšných maturantů z konkurenčí školy, kteří minulou sobotu večer sletěli po srážce s dalším autem z romantických skalisek Big Sur přímo do Pacifiku a teď čekají na lístek do nebe, má na věc jinačí názor. jejich snobská budouctnost je nenávrtně v tahu a vztek jimi cloumá do té míry, že se svému vrahovi hodlají pomstít metodou oko za oko, zub za zub. Susanahh Simonová, která má coby krotitelka duchů na starosti kalifornské město Carmel-by-the-sea a přelilehlé pobřeží, pochopí v plážovém obchůdku, v masopustně vyzdobeném obchodním centru i při odpoledním koupání,že s touhle partičkou rozzuřených andělů bude hodně těžké pořízení dokud nedojdou klidu a míru.


Meg Cabotová patří mezi spisovatele pro mladistvé, ale to neznamená, že je to čtivo pouze pro ty mladší patnácti let. Text je sice jednoduchý, zápletka mnohdy předvídatelná (ale ne vždy), obvykle se řeší milostné vztahy nebo neopětovaná láska a problémy dívek.
Ale co na tom, že to sice nesplňuje požadavky kvalitní literatury, která nejspíš nezaujme jen tak někoho. Dá se u toho skvěle odpočinou, usmát se a užít si fajn oddechový příběh, který nás naladí na úplně jiné myšlenky.
Vím, že si za pár týdnů nejspíš ani nevzpomenu, o čem to vlastně bylo (protože teď netuším, o čem byly první dva díly). Ale na tom nesejde.

Susanahh Simonová je asi šestnáctiletá holka, která je hned každému sympatická. Nedělá věci tak, jak si ostatní přejí, občas je pěkně natvrdlá, ale vždy se snaží pomoct. To, že vidí duchy ji moc nepomáhá k tomu, aby zapadla v nové škole. Navíc se kolem ní začíná točit asi ten nejméně oblibený kluk na škole a ona nemá jinou možnost, než se snažit být v jeho blízkosti co nejvíce, aby mu neublížili zlí duchové.
K tomu všemu k ní na návštěvu přijede její kámoška z New Yorku - Gina, o kterou se strhne boj mezi Jakem a Bradem - jejími nevlastními bratry.
A navíc jsou tu ještě otec Dominik a Jesse, kteří neschvalují její metody. Jak se teda se vším tím zmatkem vypořádat?

Podala jsem mu Gameboye. "Dohrajte tuhle úroveň za mě, jo?" požádala jsem ho a vzala si od něj noviny.
"Já?" Otec Dom se vyděšeně podíval na Gameboye. "Ale dítě," zamumlal rozčileně, "já přece nevím, jak se -"
"Prostě s tím otáčejte, aby se to dalo prostrčit tím spodním otvorem. Čím víc řad složíte, tím líp."
"Aha," hlesnul. Gameboy začal freneticky pípat a zvonit, jak otec Dom překotně mačkal ovládání. "Dítě moje. Cokoli trochu komplikovanějšího než pasiáns na počítači je, obávám se -"
Jeho hlas se zvolna vytrácel, jak ho hra pohlcovala.
***
Otec Dom byl zabranej do Gameboye, kterýho jsem mu pučila. Složila jsem noviny tak, aby stránka s nekrologama zůstala navrchu, a rozčísla ticho: "Otče Dome…"
Prsty mu zběsile poletovaly po tlačítkách, kterejma se hra ovládala. "Ještě minutku, prosím, Susannah," zamumlal nepřítomně.
"Ehm, otče Dome?" Přistrčila jsem mu noviny blíž k očím. "Jsou to oni. Ta parta, co jsem ji včera viděla."
"Hmm, uhm," zahuhlal otec Dom. Gameboy zapípal.

NEJOBLÍBENĚJŠÍ POSTAVA
Susanahh je jedna z těch postav, na které nenajdete skoro žádné vady, takže jí není vlastně co vytknout. Tím pádem prostě nejde jinak, než si ji oblíbit a snažit se být jako ona.
Vím, že Jesse a jejich vztah mi první dva díly trochu lezly krkem, ale nevím, co se stalo, že to teď vidím jinak.
Gina je správně střelená, což taky zrovna neusnadňuje fakt, že byste měli mít aspoň jednu postavu, o které můžete říct - ne, nemám ji ráda.
Jediný otec Dominik mi občas leze krkem, ale ta část s Gameboyem mě rozesmála, takže mu to odpustím.

NEJMÉNĚ OBLÍBENÁ POSTAVA
Dobře, přece jenom Michael byl jediný, koho jsem neměla moc ráda už před tím, než děj vyvrcholiil. Ani Andělé z RLS mě ze začátku nijak nepřesvědčili o tom, abych je měla ráda. Ale když se všechno vysvětlilo, začala jsem je chápat. I tak by ale stále patřili mezi lidi, ke kterým bych asi sotva mohla cítit nějakou náklonost. Nejsem zrovna stejný typ člověka jako oni.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 sayury sayury | Web | 14. january 2012 at 18:12 | React

Haha, na Meg Cabotové jsem vyrostla - nebo spíš, začala jsem ji číst ve chvílích, kdy jsem se dostávala do puberty :D Vždycky patřila mezi oddechovky a vždycky bude, ale knihy jsou zábavné, ne že ne, je to vtipně podané a ano, klasický příběh s mnohdy přdvídatelným koncem, ale co, všechny milujeme šťastné konce, nebo ne? :)

2 myanmar myanmar | Web | 16. january 2012 at 20:47 | React

Mediátor mě nikdy nějak nechytil, nevím, řím to je, ale nedokázala jsem přelouskat ani první díl :) Ale jinak hezky napsaná recenze...

Koukám koukám domenu - ty čteš Koř a zrcadla? To je skvělá knížka, stejně jako všechno, co Gaiman napsal :)

3 Naira Naira | Web | 17. january 2012 at 22:22 | React

Jééé Cabotová, tu jsem četla :) Jak většinou příběhy pro teenagery bývají stupidní, tak u ní se to říct nedá. Má to dokonce hlavu i patu.

4 Destel Destel | Web | 18. january 2012 at 16:33 | React

[3]: Tak nějak... Nemůžu si pomoct, ale jde hlavně o tu hlavní hrdinku. Stále to porovnávám s Callou ze Smečky, protože tam autorka udělala hodně velkou krpu. V porovnání s tím je mi prostě Susanahh hrozně sympatická...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement