Alexandr Sergejevič Puškin - Evžen Oněgin

11. february 2012 at 14:42 | Destel |  Cestou necestou s povinnou četbou
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Jevgenij Oněgin
PŘEKLAD: Olga Mašková
LITERÁRNÍ DRUH: Epicko-lyrický / Poezie
ŽÁNR: Literatur ruská / Román ve verších
NAKLADATELSTVÍ
- (U NÁS): Odeon (Praha; 1987)
- (V ZAHRANIČÍ): Polnoje sobranije sočiněnij (Moskva; 1949-1951)
VVYDÁNÍ: třetí
POČET STRAN: 250

HODNOCENÍ:

ZÁKLADNÍ INFORMACE
Titulní postava románu, Evžen Oněgin - mladý floutek z vyšší společnosti, který tráví své petrohradské dny dílem v nečinnosti, dílem návštěvami různých plesů a večírků plných konvencí a přetvářky, opouští rušný společenský život velkoměsta, který ho již stejně nudil, a stěhuje se na venkovské sídlo, které zdědil po svém strýci. Jeho melancholie ("chandra") ho ale neopouští. Jedinou společností je mu básník Lenský. Ten ho seznámí s rodinou Larinů, chce mu totiž představit svou milou nastávající, Olgu. U nich potká Oněgin Taťjánu, která se do něj osudově zamiluje. Taťjána mu napíše dopis, kde se vyznává ze své lásky. Oněgin neodpovídá. Když se ho pak Taťjána táže, jestli ji miluje a proč neodpověděl, odpoví chladně, vyhýbavě a zároveň varovně: jejich manželství by prý nebylo štěstím.

Později je Lenským pozván k Larinovým na oslavu Taťjánina svátku. Když zjistí, že si každý myslí, že je zde kvůli Taťjáně, dokonce jako její nápadník, rozhodne se vyjádřit svůj vzdor nešťastným způsobem - celý večer tančí s Olgou. Rozhněvaný Lenský vyzve Oněgina na souboj. V souboji je Lenský zabit. Po této nešťastné smrti bývalého přítele Oněgin uniká, putuje po Rusku. Nakonec zamíří do Moskvy, kde potká Taťjanu, nyní již manželku významného šlechtice a jednu z vůdčích osobností společenské scény. Stala se z ní chladná zklamaná žena. Nyní se dvoří Oněgin jí. Napíše jí několik dopisů, zůstanou bez odpovědi. Nakonec ji vyznává lásku, ale je odmítnut podobně povýšeným způsobem, jakým odmítnul on ji.
(Zrodj: databazeknih.cz)

JAK SE TI KNIHA PO JAZYKOVÉ STRÁNCE ČETLA?
Ačkoliv nemám poezii nijak v lásce, pustila jsem do čtení další povinné četby ve verších. Rýmy jsou jednoduché. Puškin dává přednost dějové lini před nějakými lyrickými popisy. Často sám vstupuje do vyprávění a obrací se na čtenáře.
I tak to nemá žádný rušivý efekt. Všechno je pochopitelné a čte se to opravdu příjemně.

BYL OBSAH PŘÍBĚHU ZAJÍMAVÝ?
Romantismus mi byl jako směr ze začátku velmi sympatický. Když jsem neuspěla u Huga a jeho Chrámu matky boží, docela mě sklamal. Čekala jsem, že se bude objevovat více bájných postav, nějakých tajemných míst, ale skutečnost je trochu jiná.
Z odsupem času se mi ten směr stejně čte asi nejlépe ze vše, nebo mám k němu neblíže.
Evžen Oněgin je o nenaplněné lásce, které brání sociální vztahy. Tatána svého manžela neopustí, i když miluje Oněgina. To je na tom to smutné. Kvůli společnosti a jejím pravidlům a normám člověk nemůže být šťastný.
Pro mě byl příběh zajímavý, protože mám ráda smutné příběhy, které nekončí dobře.

JAKÁ JE DLE TVÉHO NÁZORU HLAVNÍ MYŠLENKA DÍLA?
Už jsem to trochu nakousla. Hlavní myšlenka je vlastně celá definice romantismu. Žena v nenaplněné lásce, která se nenechává unést svými city, ale je věrná svému manželovi. Tajuplné prostředí lesa a literatury někde na vesnici - co víc k tomu říct?
S takovým příběhem se každý ztotožní. Myslím, že každému se může stát, že se zamiluje do někoho jiného, i když už je třeba několik let šťastný v manželství. Něco takového nikdo nemůže předvídat.
Otázkou je ale, co s tím dělat? Člověk si pak musí určit své hodnoty a zeptat se sám sebe, jestli je natolik mladý, aby mohl opustit svoji rodinu nebo současného partnera a začít zase znovu. Jestli je důležitější přátelství, které se podařilo vybudovat, nebo láska, která může časem zase vyprchat...

CO SE TI NA KNIZE LÍBILO NEJVÍCE?
Čas od času mám chuť na nějakou slaďárnu, něco děsně romantického. Bohužel jsem člověk, který na happy-endy v tomhle ohledu moc není, protože to s ládkou nikdy není tak jednoduché.
Evžen a Taťána se stali párem, který si už budu pořád pamatovat. Hlavně kvůli tomu smutnému konci. Myslím, že se Taťána zachovala správně (a nevím, jestli bych na jejím místě udělala to samé).
Musela jsem se sní srovnávat a hledat v sobě odpověď na to, bych opravdu udělala já sama.

EXISTUJE FILMOVÉ ZPRÁCOVÁNÍ? JAK MOC SE OD KNIHY LIŠÍ?
Na csfd jsem zjistila, že ano, ale dosud jsem ho neviděla. Každopádně si to jdu stáhnout... :)
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama