#1 | Věty mého srdce - Ray Bradbury | Marťanská kronika

20. july 2012 at 15:52 | Destel |  Věty mého srdce
Přemýšlela jsem, co dneska přidat za článek, protože se mi nechtěla psát žádná recenze... A padlo mi do oka meme "Věty mého srdce", které jsem si hned přidala do mojí škatulky. Chtěla jsem něco podobného udělat sama, ale jelikož už něco takového existuje, na co dělat druhé...?
Jen nepočítejte s tím, že budu články do tohohle meme přidávat každé pondělí... U mě něco jako články na den neexstuje, tudíž se omlouvám pořadatelce, že tuhle podmínku nejspíš plnit nebudu.
Koneckonců se některé dobré části, citáty, quotoes hledají docela špatně...

#1 - Ray Bradbury | Marťanská kronika

  • "Kdo vlastně jsme, když se to tak vezme? Většina? Je tohle odpověď, kterou hledám? Většina je vždycky posvátná, že? Vždycky, vždycky; ani na jediný malinký bezvýznamný momentíček se nikdy nemýlí, že? Ještě nikdy za celých těch deset miliónů let se nezmýlila? Uvažoval dál: Co je tahle většina a kdo ji tvoří? A co si vlastně myslí a čím to, že jsou takoví, a změní se vůbec většina? Necitím se ve své kůži. Je to klaustrofobie, strach z davů nebo zdravý rozum? Může mít jednolivec pravdu, když proti němu se svou pravdou stojí celý svět?"

Celý tenhle odstaven je jedna ohromná myšlenka, ale opravdu důležitá je ta poslední věta. Ta mě vážně praštila do očí a já si řekla... tohle je vážně pěkné.
Jenže když člověk tahle vezme odstavec (sice pěkný odstavec) a vyjme ho z kontextu, už to pro ostatní neznamená tolik. Důležitý je totiž celý ten příběh, ve kterém se ten odstavec nachází.
Už si vlastně ani nejsem jistá, ale myslím, že za těmito úvahami stojí kapitán jedné z raketových lodí, které přistály na Marsu.
A k těmhle úvahám ho přinutila moje nejoblíbenější postava z celé knihy - Spender.

  • "Věděli, jak žít v přírodě a jak s ní vycházet. Nijak zvlášť se nenamáhali, aby ze sebe vymýtili všechno zvířecí. Tuhle chybu jsme udělali my, když se na scéně ukázal Darwin. Přijali jsme jeho i Huxleyho i Freuda s otevřenou náručí. A teprve pak jsme přišli na to, že Darwin a naše náboženství spolu nehrají, nebo se nám to aspoň zdálo, že ne. Byli jsme blázni. Pokusili jsme se Darwina, Huxleyho i Freauda usměrnit. Ale s nimi se nedalo moc hýbat. Tak jsme se jako idioti pokusili zničit náboženství. A to se nám povedlo. Přišli jsme o víru, potáceli jsme se od ničeho k ničemu a lámali si hlavu, k čemu život vlastně je. Jestli umění není nic než sebeklam, jaký má život smysl? Až dosud nám na všechny tyhle otázky dávala odpověď víra. Ale ta se rozplynula s Darwinem a Freudem. Byli jsme a pořád ještě jsme ztracení lidé. (Spender)"

Neskutečně výstižný odstavec, že? Někdy mě prostě překvapí, jak člověk, kterého jsem nikdy neviděla, dokáže tak jasně a výstižně popsat myšlenky, které já sama nedokážu sformulovat. Možná by mě něco takového vůbec nenapadlo, ale jakmile jsem si to přečetla, musela jsem si říct: "Jo, s tímhle přece souhlasím a vím to už dlouho!" Jen se nenašla ta správná slova, jak tu myšlenku popsat.
A bylo jich tam ještě víc...

OBRÁZEK:
http://browse.deviantart.com/?qh=&section=&q=The+Martian+Chronicles#/d2xdq64
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Madla Madla | Web | 24. august 2012 at 21:32 | React

Krásný blog,to nemá chybu.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement