Heinrich Harrer - Sedm let v Tibetu

1. july 2012 at 16:57 | Destel |  Knihy
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Sieben Jahre in Tibet
PŘEKLAD: Arnošt Černík
LITERÁRNÍ DRUH: Naučná literatura
ŽÁNR: Autobiografický román / Cestopis
NAKLADATELSTVÍ:
- U NÁS: Academia (Praha; 2010)
- V ZAHRANIČÍ: 1953
VYDÁNÍ: první
POČET STRAN: 304

HODNOCENÍ:

DOBA ČTENÍ: 28. 5. - 9. 6. (13 dní)
REAKCE PO DOČTENÍ: Bylo to něco jiného, ale líbilo se mi to.

ANOTACE
Kniha je bezprostředním svědectví Heinricha Harrera (narozen roku 1912) o letech strávených v Tibetu. V roce 1939 byl členem horolezecké expedice na Nangá Parbat a krátce po vypuknutí druhé světové války byl internován v britském zajateckém táboře poblíž Karáčí, z něhož se mu podařilo uprchnout. Dlouhé měsíce putoval o hladu ledovými pustinami, až po mnoha dobrodružstvích dorazil do Lhasy. Tím se mu splnil celoživotní sen, ocitl se v Tibetu, tajemném horském státu v klínu Himaláje. Postupně se dokázal naučit žít v zemi ovládané zvláštní symbiózou církevní a světské moci a proniknout do složitého filosoficko-teologického systému, v němž si kláštery, hlavní centra moci, uchovávaly vliv na soukromý i veřejný život. Jeho působení ve Lhase bylo pro samotnou zemi velkým přínosem: zvelebil a rozšířil potálské zahrady, zavedl ve Lhase elektřinu, postavil přehradu a hlavně seznamoval mladého dalajlamu, jehož přítelem a rádcem se stal, se západním světem. V roce 1983 se do Lhasy znovu navrátil.

(http://www.academia.cz/sedm-let-v-tibetu.html)

Heinrich Harrer možná není pro mnohé z vás nijak známý spisovatel. Já ho taky neznala. Než jsem otevřela Sedm let v Tibetu, věděla jsem pouze to, že to byl horolezec a nějakým způsobem se dostal do země, která sice byla vstřícná k cizincům, ale nedovolila jim proniknout skrz své hranice. A to se právě Harrerovi podařilo.

Všechny životní sny začínají v mládí…
Když jsem byl ještě dítětem, daleko víc než školní moudrosti rozněcovaly ve mně nadšení hrdinské činy: činy mužů zkoumajících neznámé končiny, i těch kteří nelitovali odříkání ani námahy, aby mohli změřit síly ve správním zápolení… Mým vzorem byli dobyvatelé nejvyšších vrcholů světa. Vroucně jsem si přál podobat se jim.

Už jednou jsem četla cestopis (Marco Polo - Milion), který popisoval Asii, ale jeho důvěryhodnost nestála za moc.
K tomu, abych si knihu nakonec koupila a pustila se do čtení, dal velmi významný podmět film od Jeana-Jacquese Annauda s Bradem Pittem v hlavní roli. Nebylo to nic záživného, dobrodružného ani napínavého. Přesto jsem u toho seděla a byla nadšená. Důvod? Dalajlama, Tibet, Asie, lidé…
Myslela jsem si, že už o Tibetu něco vím díky knize Mipam, lama s paterou moudrostí, ale mýlila jsem se.

Henrich Harrer studoval geografii a sport, věnoval se lyžování a horolezectví. V létě roku 1939 odjel s německou horolezeckou expedicí do Himaláje. A tím to všechno začalo. Po začátku druhé světové války byl zajat a odveden do internačního tábora v Indii. Odtamtud se pokoušel utéct a dostat se do Tibetu, který byl nezávislým územím. Jenže ne všechno šlo hladce.

Začátek byl pro mě trochu utrpením, protože se seznamujeme se spoustou osob. Většina jmen je německá a já nemám na jména vůbec paměť. Věděla jsem díky filmu, že se Harrer spřátelil s dalším mužem, se kterým se dostal až do Lhasy. Ale co už ve filmu nebylo… útěk z internačního tábora se povedl pořádně až napodruhé a na útěku se podílelo hodně osob. Vážně jsem si nepamatovala, kdo je kdo.

Prvních sto stran sledujeme cestu, nic víc. Ne, že by to nebylo zajímavé, ale přece jenom jsem se těšila na větší dobrodružství a realita byla jiná. Přesto to položilo základ pro mnohem zajímavější část, která přišla hned po tom, co se podařila naší dvojici dostat se do Lhasy.
Od té chvíle už nešlo o Harrera, ale o Tibeťany. Během cesty jsme se sice dozvěděli o tomhle národu docela dost, ale až teď měl Harrer možnost studovat je pěkně z první ruky. Místy jsem měla pocit, jako bych četla epickou encyklopedii. A tímhle způsobem jsem si toho o zvycích, mravech a nátuře Tibeťanů zapamatovala mnohem víc.

Ale nejvíce jsem se těšila na tu poslední část. Tu, kdy se Heinrich spřátelí s dalajlamou. Na jejich vztah jsem po celou dobu žárlila a přála bych si začít něco podobného. Opět mě to ale utvrdilo v tom, že dalajlama je úžasný člověk a už jako dítě byl lepším a moudřejším člověkem než mnohý dospělý.
Ovšem ani Harrer neušel mému obdivu. Přemýšlela jsem, jestli náhodou neměl sklony udělat se v knize lepším, než skutečně byl. Přece jenom člověk píšící o sobě se nejspíš nebude chlubit věcmi, které udělala špatně, a za které se stydí. Ale to za mě nejspíš přemýšlela závist.

Není to kniha pro všechny. Začátkem je docela těžké se prokousat a nevzdat to, dokonce ani další část knihy není nijak zajímavá. Ale o to víc mě překvapilo, že jsem chtěla číst dál a dozvědět se víc. Nepustilo mě to. Nečekejte žádné úžasně napínavé dobrodružství, kdy autor cestuje do neprobádaných končin. Ale věřte mi, že kdo se alespoň trochu zajímá o Asii, Tibet nebo vůbec o jinou kulturu, tuhle knihu si bude užívat.

OBLÍBENÁ POSTAVA
Jak už jsem tady na blogu několikrát zmiňovala, dalajlama je mým vzorem. Tudíž nemůžu jinak, než ho titulovat jako svou oblíbenou postavu v téhle knize. :D Samozřejmě je tam spousta postav, které se nezachovali správně, nebo je bylo těžké pochopit, ale právě v takové knize je nelze rozdělit na oblíbené a neoblíbené. Tady není žádná záporák, který jde po hlavním hrdinovi. Tady jsou lidé, kteří se snaží žít, jak nejlépe umí.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Sara Whitney Sara Whitney | Web | 5. july 2012 at 10:13 | React

To vypadá docela zajímavě, mám pocit,že už jsem na tuhle knihu jednou v knihovně koukala, ale nakonec jsem si ji nepůjčila :D Asii zbožňuju a cestopisy taky, takže se po ní v nejbližší době poohlédnu^^

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement