#2 | Věty mého srdce - Patrick Rothfuss | Jméno větru 1

4. august 2012 at 10:53 | Destel |  Věty mého srdce
Ani jsem nečekala, že další článek do tohoto meme přibude tak brzy. Ne vždy je v knize něco, co mi padne do oka a řeknu si: "Jo, něco takového by se hodilo zapamatovat." Teď se mi to stalo. Takže toho musím využít, dokud mám tu pasáž čerstvě v paměti (neboli stranu).



  • Básník je muzikant, který neumí zpívat. Slova musí najít mysl člověka, dřív než se dotknou jeho srdce, a mysl je u některých lidí žalostně malý cíl. Hudba zasahuje přímo srdce, bez ohledu na to, jak hloupá nebo zatvrzelá je mysl toho, kdo jí naslouchá. (107)
Je to taková pěkná krátká větička, která vlastně definuje hudbu. Kdybych uměla zpívat a měla trochu hudebnější sluch, rozhodně bych přemýšlela o dráze zpěvačky. Hudba je totiž jedna z mála věcí, která dokáže lidi opravdu stmelit, spojit, naladit na stejnou vlnu. Každý si rád něco zazpívá u táboráku, přestože je to možná falešně... A každý si rád nějakou dobrou písničku poslechne. Ať už je to dechovka, rap, techno nebo metal.
  • Snad nejúžasnější z nadání, jež jsou dána naší mysli, je schopnost vyrovnat se s bolestí. Klasická filozofie nás učí o čtyřech dveřích mysli, z nichž každými se prochází podle potřeby.
  • První jsou dveře spánku. Spánek nám nabízí únik ze světa a jeho bolestí. Spánek označuje ubíhající čas, poskytuje nám odstup od všeho, co nám ublížilo. Když jsou lidé zraněni, často upadají do bezvědomí. Podobně člověk, který se dozví zlou zprávu, často omdlí. Mysl se brání bolesti tím, že projde prvními dveřmi.
  • Druhé jsou dveře zapomínání. Některé rány jsou příliš hluboké na to, aby se zahojily, nebo moc hluboké, aby se zahojily rychle. Navíc některé vzpomínky jsou prostě bolestivé a žádné zhojení nepřipadá v úvahu. Rčení ,čas vyléčí všechny rány´ je lživé. Čas vyléčí většinu ran. Zbytek zůstane skryt za těmito dveřmi.
  • Třetí jsou dveře šílenství. Někdy mysl dostane takovou ránu, že se skryje do nepříčetnosti. Mohlo by se zdát, že to není nijak prospěšné, ale někdy je. Když skutečnost není nic než bolest, nezbývá mysli než nechat skutečnost za sebou, pokud se chce bolesti vyhnout.
  • Poslední jsou dveře smrti. Poslední útočiště. Nic už nám nemůže ublížit, jsme-li mrtví, tak nám to aspoň bylo řečeno. (str. 125)
Tenhle odstavec je trochu delší, ale opět je v něm zahrnuto něco, co už jaksi dávno vím, jenom opět někdo našel ta správná slova, jak to popsat. A víc k tomu myslím není co říct. :)
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 moira moira | Web | 7. august 2012 at 17:57 | React

Jméno větru je opravdu úžasná kniha, pamatuju na ty úryvky a taky na to, že jsem se nad nimi taky pozastavila. Ale nenapadlo mě si je poznamenat. Úžasný nápad! Možná bych něco podobného taky mohla zavést a někdy později si je melancholicky pročítat. x))

2 Yominis Yominis | Web | 17. august 2012 at 17:59 | React

Tuhle knihu jsem nečetla, ale ukázka je opravdu dobrá. Naštěstí pro mě jsem 3. dveře ještě neotevřela...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama