Patrick Rothfuss - Jméno větru I a II

13. august 2012 at 17:09 | Destel |  Knihy
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: The Name of the Wind
PŘEKLAD: Jana Rečková
LITERÁRNÍ DRUH: Epika / Beletrie
ŽÁNR: Fantasy & sci-fi / Román
NAKLADATELSTVÍ:
- U NÁS: Triton a Argo (Praha; 2008)
- V ZAHRANIČÍ: DAW Books (New York; 2007)
VYDÁNÍ: první
SÉRIE: Kronika královraha (#1)
POČET STRAN: 325 a 323 (dohromady 648)

HODNOCENÍ:

DOBA ČTENÍ: 28. 7. - 30. 7. (3 dny) | 30. 7. - 1. 8. (3 dny)
REAKCE PO DOČTENÍ: Kde je ta druhá knížka!

ANOTACE
Je to příběh z jiného světa, ale žádný strach, dostanete k němu mapu. Podle slov autora jde o legendu o Hrdinovi, viděnou ze zákulisí, o zkoumání a odhalování světa, o hledání pravdy, skryté v pohádkách a bájích... V první knize začíná Kvothe vyprávět, či spíš diktovat Kronikáři, o svém dětství ve společnosti kočovných umělců, o děsivé smrti svých rodičů rukou bájných Čandrínů, o všem, co zažil jako sirotek v drsném přístavním městě Tarbeanu, prolezlém zločinem, a o těžkých začátcích na Univerzitě, vyučující magická umění, kde se chce dovědět co nejvíc o tajemných vrazích, kteří pro většinu rozumných, vzdělaných lidí vůbec neexistují... Děj knihy se rozvíjí pomalu, ale postupně strhne jako velká řeka, která slibuje moře s pořádným vlnobitím, a čtenář by chtěl hned, teď, číst dál a vědět, jak to dopadlo.


(www.databazeknih.cz)

Dřív než začnu recenzovat, je tu jedna maličkost, na kterou musím upozornit, aby nedošlo k nedorozumění. Jméno větru je příběh rozdělený do dvou knih. Obě dvě nesou název Jméno větru a mě se nechtělo příběh dělit. Proto je tu jedna recenze na dvě knihy.

Patrick Rothfuss mě zaujal hned dvěma věcmi - jeho knihami a životem. Je stejně starý jako můj taťka, vypadá jako Hagrid a zdá se, že je velkým fanouškem komixů. To ale není ono. Byl to prý věčný student, který nevěděl, co vlastně chce (v tom jsme si docela podobní). Řadu let studoval chemické inženýrství, klinickou psychologii, filosofii, středověkou historii, orientální drama, antropologii, sociologii… Po devíti letech strávených na vysokých školách byl profesory donucen studium ukončit a absolvovat v oboru anglického jazyka. Mezitím zjistil, že umí psát…

Když jsem uviděla tu řadu oborů, pochopila jsem, jak vznikl Kvothe a jeho život na Univerzitě. Rothfuss opravdu čerpal inspiraci ze všech koutů svých znalostí, které za ty roky získal. Jedna věc mi tam ale chybí a tou je hudba. Nevím, do jaké míry je Patrick Rothfuss hudebně nadaný, ale vůbec bych se tomu nedivila.
Vdechl téhle knize něco mimořádného, svého a originálního. Není to dílo hodné celosvětového úžasu, jaký způsobil Tolkien, ale najde si řadu fanoušků, kteří ocení velmi slušnou fantasy literaturu.

Příběh začíná v malé hospůdce kdesi v zapadlé části světa, kde se lidé smějí historkám o démonech, protože tyhle věci se dějí jinde, daleko odtud.
Hospodský Kote je nám popsán jako běžný hospodský, ovšem má zrzavé vlasy. To v člověku zaseje semínko pochybností, protože ten chlápek na obálce je také zrzavý. Mohla by to být naše hlavní postava? S jistotou to můžeme říct až tehdy, kdy si odejde do lesa vyřídit účty s pár nebezpečnými tvory podobným pavoukům a zachrání život Kronikáři.
Tak se dozvídáme, že se Kvothe před něčím skrývá (možná dokonce sám před sebou) a díky nové postavě Kronikáře si můžeme poslechnout celý jeho příběh. A tentokrát bude pravdivý.

První polovina první knihy byla trochu nudná. Někteří méně trpěliví čtenáři to můžou vzdát. Ale nechme je být, protože ti dělají velkou chybu. V momentě, kdy Kvothe překoná svou ztrátu rodiny a ocitne se na univerzitě, to nuda být nemůže. Začnete hltat stránku od stránky a doufat, že se konce nenalistujete. Neříkám, že je první kniha špatná, autor přesně vystihl množství informací, které je nutno nám sdělit o tom, jak se Kvothe cítil a co ho vedlo k tomu, aby tři roky žebračin. Jenže to pravé dobrodružství začíná až v druhé knize, která se díky tomu stala prostě lepší než ta první.

Život na univerzitě totiž Kvothemu přináší nové možnosti. Vědomosti, nepřátele, ale i přátele. Kvothe všechny překvapuje, je hodně inteligentní, hodnosti, který někteří dosahují až za několik období, on zvládne za polovinu času.
Navíc se objeví dívka, která svou krásou ohromí každého muže a zdá se, že má pro Kvotheho slabost. Oba mají svou minulost, o které nechtějí mluvit a oba jsou velmi hudebně talentovaní. Románek jako vyšitý…

Co ale Kvothe skutečně chce jsou Čandríni. A pomstu…

OBLÍBENÁ POSTAVA
Oblíbenou postavou mohou být v této knize všichni. Já jsem si ale nejvíc oblíbila Wilema a Simmona. Tihle dva totiž vypadají jako páreček z nějaké shounen ai mangy. Simmon mě navíc naprosto rozesmál, kdy se Kvothe snažil získat píšťaly v Eolianu. Chudák si trochu pobrečel.

NEJMÉNĚ OBLÍBENÁ POSTAVA
Není opět pravda, že bych je neměla vůbec ráda, ale nějak jsem si nemohla oblíbit Dennu. Protože Kvothe je MŮJ! Ale ne, prostě mi nějak nesedla.
Taky jsem byla chvíli naštvaná na mistra Elodina, který nechtěl vzít Kvotheho do učení, i když kvůli němu skočil z balkonu. :D
No a samozřejmě jediná postava, která si opravdu zaslouží mou zášť je Ambrose a jeho parta. O Čandrínech toho zatím moc nevíme, takže si je nechám pro příště.
 

2 people judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement