1. kapitola

28. october 2012 at 14:09 | Destel
Téměr po roce jsem znovu otevřela své staré povídkářské výtvory a najednou mě něco osvítilo. Začala jsem znovu psát. Tohle je asi jediná povídka, která mě neodradila, baví a kterou považuju za jednu z těch, které se dají číst. Svoje starší výtvory už mi tak skvělé nepřipadají. :D


<< Prolog | 2. kapitola >>

Na pergamen mu ukápl inkoust. Zaklel. Tolik práce s jediným blbým esejem. Jako kdyby nemohli používat propisky. Ale oni ne, že prý je to kouzelnická tradice či co, a že už těch modernizací školy bylo dost… prostě samý kecy.
Vzal hůlku, aby tu kaňku dostal pryč. Stačí mávnutí, tak je to jednoduché a přitom by to mohlo být ještě snazší. Jemu mudlovské věci rozhodně nevadili, spíš naopak. Minulý rok si na Vánoce vynutil svůj vlastní notebook, aby se nemusel prát o počítač v učebně, kam byl během dne volný přístup. Jeho otec se na to netvářil zrovna nejšťastněji. Zrovna on je ten zapřísáhlý "nemám rád změnu" a to, že musí stále ještě psát na pergamen a ke všemu brky, je jeho zásluha.
Byli jako voda a oheň a přitom tak stejní. Scorpius po svém otci zdědil vše z jeho vzhledu. Kromě vlasů si byli podobní jako vejce vejci. Ovšem povahou nemohli být rozdílnější. Přemýšlel, jestli je to zásluhou jeho matky, ale časem zjistil, že ona je úplně stejná jako otec. Bylo to zkrátka dost zvláštní. Jako by ani nebyl jejich syn. Když studoval rodokmen jejich rodiny, shledal jistou podobnost pouze se Siriusem Blackem, jeho vzdáleným příbuzným a shodou okolností i Albusovým rodinným přítelem. Teď byl on černou ovcí rodiny, jak se kdysi mluvilo o Blackovi. Měl ale štěstí, že se narodil v době, jako je tahle. Kdyby byl Voldemort naživu, nejspíš by mu tohle volnomyšlenkářství neprošlo.
Zívl. Pergamen měl popsaný jenom z poloviny. Přeměňování mají zítra až pátou hodinu. Místo oběda to dopíše. Zhasl lampu a šel si lehnout.
"Hotovo?" ozvalo se z vedlejší postele tichým hlasem.
"Ještě nespíš?" zeptal se překvapeně, zatímco se poslepu snažil najít pyžamo.
"Nemůžu usnout…," zamumlal. "Zítra má James narozeniny," dodal o chvíli později trochu váhavě.
Scorp se zarazil. Věděl, že od minulého roku jsou spolu na nože a nevěděl proč. Zajímalo ho to, ale All o tom nechtěl mluvit. Muselo to být něco vážného. Třeba mu přebral holku nebo něco podobného. Vysvětlovalo by to, proč ho žádné holky na škole nezajímají. Vyzvídal už několikrát a nikdy se nic nového nedozvěděl. Trochu ho to mrzelo.
"Už jsi mu koupil dárek? Jestli ne, tak v Žertovných kejklích mají něco, co by ho určitě potěšilo," ušklíbl se.
Albus se z vedlejší postele zasmál. "To není špatný nápad, pokud to bereš tak, že mu ten dar předáme rovnou s ukázkou… Ale bohužel, jsem bez peněz. Poslední galeon jsem utratil za krabku cigaret, pokud si vzpomínáš."
"Jo…a nakonec si z ní stejně nic neměl, protože ti je zabavila Turpinová. A nejspíš je už ani neuvidíš. Viděl jsem ji, jak si na školních pozemcích kazila plíce."
"A ty moje mají pořádný absťák," zívl.
"Taky bych si dal jedno na dobrou noc," zívl pro změnu Scorp. Albus se přetočil na bok a zadíval se na něj. "S těmi protipožárními zařízeními nám pěkně utnuli tipec. Copak nechápou, že je příjemnější uhořet, než usínat s absťákem?"
Scorpius se zasmál jeho ublíženému výrazu a zalezl si pod peřinu. "Prostě se smiř s tím, že kromě Turpinový jsou všichni profesoři nekuřáci, takže s tebou nemůžou soucítit. A vsadím se, že začala kouřit jenom proto, že už neví, kam dávat všechny ty krabky, co ti zabavila."
"To není vůbec špatný nápad," zašklebil se All. "Uděláme z našich profesorů nekuřáků kuřáky. Scorpe, ty seš génius!"
"Fakt nevím, proč už mi na poličce nestojí Nobelovka!"
"Možná jsi jeden z těch, jejichž velikost ohromí svět až po své smrti a my si uvědomíme, jak naše Země bude trpět, jestliže už nebudeš moci ničit ovzduší nikotinovými obláčky kouře," zarecitoval All.
Scorpius opět propukl v smích. "Jseš fakt magor. Kam na ty řeči chodíš?"
"Do Hypernovy, kam jinam?"
Ani si neuvědomili, že už dávno nemluví tak tiše, jak by měli. Až když z vedlejší postele přiletěl polštář a trefil Alla přímo do hlavy, zvrhla se hlasitá komunikace v polštářovou bitku.
*
Bradavice zapůsobily na každého. Jestli ne vzhledem, tak příslibem nového života, chutí dobrodružství a fantazie. Albus měl z toho všechno smíšené pocity, hrozně se těšil a přitom se bál toho, co přijde. James toho doma tolik napovídal, že si dokázal jasně představit, jak vše vypadá, ale i tak nemohl znát, jak to všechno nakonec proběhne.
Poprvé Scorpiuse spatřil na nástupišti, když se o něm bavili jeho rodiče. Matně věděl, že se mezi jejich rodiči v minulosti cosi odehrálo, ale nezajímalo ho to. Když se ocitl vedle něj na loďce, která je vezla do hradu, byl rád, že si může pokecat o Bradavicích s někým, kdo už něco ví. Scorpius chtěl do Nebelvíru, ale kvůli otci, který od něj očekával, že bude následovat jejich rodovou linii, nakonec zvolil Zmijozel, i když měl na výběr.
Věděl, že budoucnost, která následovala, se odvíjela od toho okamžiku, kdy na něj poprvé promluvil. A když sledoval, jak Scorpius kráčí ke Zmijozelskému stolu, přestože toužil po Nebelvírském, něco se v něm zlomilo.
Jakmile si Moudrý klobouk nasadil on, ty tam byly obavy z toho, že se dostane do Zmijozelu, už mu na tom nezáleželo. Krom toho, taťka mu přece říkal, že záleží na volbě. Byl připraven na přemlouvání.
K jeho překvapení k tomu ale nedošlo. Na slova, která mu Moudrý klobouk řekl, nikdy nezapomene, i když v tu chvíli byl tak vykolejený… později si je jednoduše vybavil.
Jediné, co cítil, když mířil ke Zmijozelskému stolu za Scorpiusem byla radost z pocitu, že ho nenechává samotného.
*
Albus zatřepal hlavou, aby vytěsnil nedůležité vzpomínky. Nemělo smysl vybavovat si něco, co už stejně nemůže změnit. Kdyby se to tehdy odehrálo jenom trochu jinak, nejspíš by byl v Nebelvíru a jeho život by se tak stal o dost snazším. Jestli to byl osud nebo ne, důležité bylo, že setkání se Scorpiusem se stalo zásadním v jeho dosud krátkém životě a Albus se někdy přistihl, že přemýšlí nad tím, jestli by nebylo lepší ho nikdy nepotkat.
"Hej, Abe!" Scorpius, který do té chvíle kráčel vedle něj na hodinu Přeměňování, se zarazil a zděšeně se chytl za hlavu. "Já debil zapomněl dodělat tu esej."
"Já myslel, žes ji včera dokončil?" nadzvedl obočí. "A neříkej mi Abe, víš, že to nesnáším," zamračil se.
"Chtěl jsem ji dodělat během volna před hodinou, ale úplně jsem na to zapomněl kvůli tomu hajzlíkovi z Mrzimoru, co mi včera plivl do ksichtu, když jsem mu řekl, že je buzerant."
"Vážně ti plivl do obličeje. To nechápu? Proč by to dělal?" nasadil Albus zděšený sarkastický tón. Odpovědí mu byl jen otrávený Scorpův výraz. "No proč asi? Protože je buzerant. Alle, někdy uvažuju, jestli používáš tu část mozku, která má na starosti logiku.
Každopádně si teď hodně dlouho rozmyslí, jestli mu stojí za to na mě jenom promluvit."
Albus si Scorpa změřil smutný pohledem. Tohle byla přesně ta část Scorpiuse, kterou u něj nenáviděl a zároveň se jí neskutečně bál. Otázka, jak by Scorp reagoval, kdyby se dozvěděl, že je Albus ve skutečnosti na kluky a ke všemu už delší dobu zamilovány právě do něj, se mu v hlavě ozývala stále častěji a větším vykřičníkem. A stejnou měrou nenáviděl sám sebe, protože v sobě nedokázal potlačit naději, že by k němu mohl Scorpius něco cítit i přes jeho očividnou nenávist k čtyřprocentní menšině.

<< Prolog | 2. kapitola >>

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement