9. 3. 2013 - Povím vám, co je to deprese!

9. march 2013 at 0:33 | Destel |  Diary
Nazdar smradi!
OPĚT se mi přihodilo něco, co tak trochu (čistě náhodou) souvisí s tématem týdne. Celý týden jsem kvůli tomu přemýšlela o depresích... Ne, žádná mě dosud nepotkala, což mě trochu děsí...
Normálně mám totiž s příchodem jara totální mindrák z toho, jak všechno kolem kvete a množí se, hell a já furt nic. :D Single forever! Hip hip hurá! Never mind, zpátky k tématu...
Zkrátka jsem dnes zjistila, že jsem úplný debil, z čehož se mi v mozku začínají tvořit příznaky počínají deprese, kterou jsem ale zažehnala Otomanem.
Ráno jsem byla v nemocnici na vyšetření. Už jsem to někde zmiňovala, ale nejspíš jsem po mamince zdědila to nejlepší z ní, takže mám možná artritidu (revma či co to je). Každopádně to pořádně budu vědět až za měsíc. S sebou jsem si ale vzala Iliadu, ze které mi zbýval dočíst poslední zpěv, ze kterého jsem měla vypracovat komentář. Jenže! Minulý semestr se všechny úkoly odevzdávaly toho dne včetně nejpozději do 23:58! A já v půl deváté (kdy jsem mimochodem komentář sepsala) zjistím, že termín končil v 18:00! What the fuck! Kdybych se na to úplně vysrala, tak mě to tak nenasere.

Ale, může za to svým způsobem i Otomen! No tak dobře, nejdřív jsem dodívala Cat street, ale to bylo tak ve tři hodiny, tím pádech bych na ten komentář měla fůru času. Jenže já si pak pustila ještě Otomena, protože jsem měla chuť na další doramu a skončilo to, tak, jak to dopadlo! :D Hej a deprese nikde!
Došla jsem k závěru, že je to tím, že jsem plně srozuměna s mým duševním stavem a vím o sobě, že jsem idiot. Což si spousta lidí nedokáže připustit. Deprese tudíž vznikají jenom kvůli tomu, že si o sobě člověk myslí, že může být mnohem lepší, ale prostě není... U mě to tak většinou bylo. Když jsem nedokázala udělat nějakou věc, o které jsem si myslela, že ji zvládnu, dostalo mě to do deprese. No, a dobře, našlo se i pár lidí, kteří mě svým chováním dostávaly do vraždícího módu, takže deprese nebyla výjimkou. Ale spíš jsem si za ty stavy mohla sama. Časem jsem se ale naučila nelitovat sama sebe a prostě trochu zatnout zuby a přečkat to. Poslední dobou mám pocit, že i když mě potká něco trapného, zlého nebo nepříjemného... až velmi rychle se z toho oklepu. Ne, že by to nebylo špatně, ale docela mě to překvapilo. Byly doby, kdy bych alespoň tři dny mlátila hlavou do zdi a snažila se zapomenout.


V týdnu se mi stala taková příhodička v obchodě. Než jsem šla nakupovat, vybrala jsem si z účtu prachy. Respektive pětistovku. Jenže nákup stál šest set a když jsem prodavačce dala kartu, najednou se zjistilo, že tam těch šest set není (zapomněla jsem, že jsem si ještě další pětistovku už vybrala). Takže dilema, na účtě bylo málo a já v hotovosti neměla dost. Nakonec jsem byla nucena zbavit se salámu a pak už mi to vyšlo. V podstatě nešlo o nic strašného, ale vybrala jsem si pro tuto akci zrovna dobu, kdy se kvůli mě řada zákazníků táhla asi deset metrů (možná i víc, já se bála tam podívat).
To je přesně ta situace, kdy bych alespoň na dva měsíce odmítala do toho obchodu vkročit, aby mě náhodou někdo nepoznal. Týden bych z toho určitě byla v depresi a proklínala svoji blbost. Místo toho jsem přišla domů, podělila se o historku se spolubydlícíma. S lítostí jsem jim oznámila, že víno jsou jim nekoupila, protože jsem to zjistila pozdě a stejně bych na něj neměla (díky bohu, že jsem měla na mobilu vyplé zvuky). :D No a asi za dvě hodinky jsem už nepociťovala ani známku nějakého trapného pocitu... Divné, prostě divné!

PS: Poprvé jsem zkoušela dělat screeny, takže si můžete užít malou ochutnávku z Otomena. :D Pravým tlačítkem → zobrazit obrázek → lepší velikost = lepší zážitek. :D

Pro nezasvěcené tu mám i vysvětlení:
1. obrázek - týpek na obrázku se jmenuje Tonomine a je to také otomen (kluk, který vypadá super cool, ale ve skutečnosti má rád holčičí věci jako vaření, vyšívání, šminky a tak podobně). Stejně jako hlavní postava vyniká v bojových sportech (záminka, aby nikdo nezjistil, že je otomen).
Hlavní hrdina Asuka zapomněl v šatně kendo klubu mangu, kterou četlu (shojou manga o něm samotném, samozřejmě romantika jako prase). Tonomine se nad shoujo mangou strašně ušklíbal, ale pak ji otevřel... a tohleje výsledek.
Možná to na těch screenech není vidět, ale v tom momentě, kdy ten druhý týpek vlétne do šatny, že si něco zapomněl, rychle mangu sklapne a zahodí ji. :D Samozřejmě musí hrát znovu cool nabušeného chlápka, který je takovými věcmi znechucený. :D A bože, pokračovalo to ještě dál, ale to už by bylo na moc screenů. :D

2. obrázek - je myslím srozumitelnější i bez vysvětlení.
Baculatý kluk v popředí byl mylně obviněn z napadení a okradení jedné studentky. Policejní úředník se dušoval, že za ta léta praxe dokáže poznat kriminálníka jen z toho, že se někomu podívá do očí. A tak obvinil Isona, který si odseděl méně než den ve vězení. :D Pak se podařilo chytnou toho pravého.
Screeny nesledují celou konverzaci, ale snažila jsem se to podat tak, aby to nebylo moc dlouhé (což ve skutečnosti bylo) a přesto to mělo smysl. :)
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Destinaetus Destinaetus | Email | Web | 9. march 2013 at 18:51 | React

No jo, vždycky se po rodičích dědí jen to nejlepší :) Já se můžu těšit na rakoviny a nádory z matčiny strany, a na duševní nemoci z otcovy strany. (Mám pocit, že otcovy geny se už probudily :D)

Tvůj náhled na depresi mě nějako zaujal. Že si to vlastně způsobujem samy, protože máme o sobě až moc vysoké mínění.
Holka, ty si mi ted promluvila do duše ;)

2 Gargamel Gargamel | Web | 17. march 2013 at 22:09 | React

Tak ja som posledné dva roky riadny depkár - ale ja osobne to radšej nazývam "zlé nálady". Potom to nepôsobí tak hrôzostrašne.
Dokonca som zistila, že pozeraním dorám a čítaním máng sa to zhoršuje - lebo väčšina z hlavných hrdinov sú aspoň v jednej veci dokonalý a navyše stíhajú mať najlepšie výsledky na škole..

...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement