Pandemonium | 3. kapitola

17. april 2013 at 0:09 | Destel
Mám pocit, že je to docela krátká kapitola, ale nechtěla jsem do toho plést Samuelovu perspektivu. Původně jsem ani neplánovala žádný sex, měl to být jenom rozhovor... ale nějak jsem nemohla přijít na to, o čem by se ti dva mohli bavit, tak to nakonec vyústilo v tohle. :D
Nevím, do jaké míry se mi povedlo tyhle dva charaktery zaplést dohromady. Mezi nimi je docela bohatá a smutná historie. Dokonce ani netuším, jak to ovlivní vztah Samuela a Azraela (docela si pohrávám s myšlenkou, jestli se na něj vůbec dostane).
Jelikož mi tahle kapitola šla strašně pomalu, předpokládám, že ty další taky nebudou hned. Dostávám se do stadia, kdy nemám děj namyšlený dopředu a dávám si záležet na každém detailu, který by mohl být důležitý pro pokračování.
Každopádně doufám, že se ukáte trochu jiná Azraelova stránka a možná ti chytřejší také najdou důvod, proč si Samuela tak oblíbil. :)




Svět, do kterého patřil, se mohl na první pohled zdát jako místo naprostého chaosu. Přesto všechno mělo svůj předem stanovený řád, který nesměl být narušen.
Věděl, proč si ho zavolal. On tento řád včera narušil tím, že se rozhodl nechat si Samuela pro sebe. Asmodeus si očividně stěžoval poté, co přišel o obě ruce. Přitom to nebylo nic, co by nespravila trocha lékařské pozornosti. Ale měl pravdu v tom, že udělal něco, co se běžně nestává. Každý, kdo přijde do pekla má předem předurčené místo. Bezvýznamní zlodějíčci jsou předhozeni démonům nižší kasty, své místo mají i prostitutky, smilníci nebo lháři. A každý si musí projít jistým druhem trestu. Čím těžší prohřešek, tím kvalitnější utrpení. A sebevrazi jsou něco jako dárkový balíček pro miliontého zákazníka. Neobjevuje se tak často, ale je tu šance, že ho můžete vyhrát zrovna vy.
Cestou se zastavil ve své kanceláři, aby si prohlédl seznam na dnešní den. Práce především. Ti, co ho nezajímali, vyškrtl a přiřadil je na seznam jiným andělům smrti. Teprve pak vyjel výtahem až do nejvrchnějšího patra.
Byl to obrovský sál, který se táhl napříč celou budovou. Lucifer zrušil všechny stěny a doprostřed toho prázdného prostranství postavil svůj trůn. Už z dálky viděl, že je jako vždy obklopen ženskými a užívá si. Azrael občas přemýšlel, jestli to dělá nepřetržitě dvacet čtyři hodin denně. Ještě ho neviděl, aby dělal něco jiného.
"Pane! Chtěl jste mě vidět," promluvil, když se zdálo, že ho hodlá ignorovat. Odpovědí mu bylo jen protáhlé vzdychnutí. Azrael věděl, že to dělá schválně. On z toho nebyl v rozpacích, ani se necítil nepříjemně, ale být na jeho místě někdo jiný, naprosto to naruší jeho sebeovládání. Prázdný prostor nedovoloval, aby se myšlenky stáčely někam jinam než na grupáč odehrávající se přímo před očima. Jediná židle v okolí sloužila pouze Luciferovu zadku a tak musel stát a přihlížet. Když byl tomuto úkazu svědkem poprvé, nevěděl, co s rukama. Nevěděl, kam se dívat nebo co dělat. Byl nervózní a nedokázal se soustředit. Dnes s klidem prozkoumával proporce všech žen a přemýšlel, jestli není čas, aby si někde nějakou nenašel. Když nad tím tak uvažoval, poslední tři týdny spal jenom s chlapy.
Ačkoliv věděl, že je tady, aby dostal vynadáno, nijak zvlášť se neobával. Dalo by se říci, že mezi nimi panoval jistý druh přátelství. A možná to ani nebylo přátelství.
Azrael byl andělem smrti dávno před tím, než Lucifer ztratil svá křídla. Samozřejmě ho ochotně pojal pod ta svá. Když to spolu dělali, Lucifer chtěl, aby je neschovával. Letmo se jich dotýkal a nechával si pírka projíždět mezi prsty. Později této otevřenosti nejspíš litoval a snažil se tuhle slabost skrývat. Ale i tohle málo stačilo k tomu, aby se pro něj Azrael stal nepostradatelným i nenáviděným.
Ať už mezi sebou měli jakýkoliv vztah, Lucifer byl stále vládcem pekla, a ani on ho nemohl ignorovat nebo se mu veřejně stavět na odpor. Oba dva byli stavění na mužskou roli, takže rozhodování, kdo bude nahoře a dole, se neobešlo bez boje. Pro Azraela to byla otázka cti. Proto Lucifera nenáviděl. On jediný měl totiž nad ním moc a mohl si s ním dělat, co chce. Nebýt těch křídel, neznamenal by pro něj nic.
Do uvažování se mu najednou vmísily hlasitější vzdechy a rychlejší přírazy. "No konečně," zabručel, když se houf žen začal rozcházet pryč a konečně mu umožnily výhled na nejobávanějšího tvora podsvětí. Vlasy měl rozcuchané a tváře ještě mírně zarudlé. Očima se vpíjel do Azraelových.
Azrael uhnul. "Jestli něco chceš, stačí říct a já to splním. Nemusíš mě k tomu nutit."
Lucifer si povzdychl. "Chtěl jsem jenom zjistit, co přimělo vždy svědomitého Azraela porušit jeden ze zákonů." Přitom si stoupl a přibližoval se k němu. "Na chvilku jsem ho zahlédl."
Azrael zatnul zuby. Ten obraz jeho triumfu nechtěl s nikým sdílet. Ta ubrečená a vzdorovitá tvář patřila jen jemu. Věděl, že viděl právě tohle, protože se mu ta tvář v hlavě stále znovu a znovu objevovala.
"Ale asi chápu, co se ti na něm tak líbí." Zastavil se před ním.
"Prostě přejdi k věci," zasyčel Azrael. Lucifer se otočil a šel si zase sednout.
"Kdybys za mnou přišel s tím, že ho chceš, dal bych ti ho hned, co by si odpykal trest. Vlastně bych rád celou tuhle záležitost raději neřešil, ale nemůžu tě nechat nepotrestaného."
"Co chceš, abych udělal?" těžce polknul. Lucifer dělal, že přemýšlí, ale Azrael věděl, že už dávno ví, co po něm bude chtít.
"Když nad tím tak přemýšlím. Jsem špinavý. Přerušil jsi mě v tom nejlepším a děvčata tu nechala nedokončenou práci," sjel očima k rozkroku.
Důvod proč byl Lucifer tím nejmocnějším, spočíval v jeho moci. Dokázal u každé bytosti vycítit její nejtajnější touhy a hříchy. Azrael dobře věděl, co skrývá ve svém nitru a věděl, po čem touží, proto čekal, že něco takového vytáhne. Vždycky šlo jenom o tohle. Protože ať se snažil pravdu jakkoliv popírat, tohle chtěl. A pocit, že on to ví, nenáviděl ze všeho nejvíc.
Snažil se nemyslet na to, že to před chvíli dělal s nějakou špinavou děvkou a pustil se do práce. Cítil na sobě jeho pohled. Někdy bylo až děsivé, jak jeho oči dokázaly být pichlavé a studené. Jejich barva byla světle modrá, ale někdy se zdálo, jako by se duhovka ztrácela v bělmu. Byly to ale jediné oči kromě očí lidí, které postrádali pekelnou žluť.
Lucifer nenechal Azraela práci dokončit. V polovině natáhl ruku a za bradu ho přitáhl k sobě. Na chvíli se mu zadíval do očí, poté se usmál a políbil ho. "Chceš vědět, co jsem viděl?"
Když se Azrael odtáhl a otočil, chytil ho za paži a strhl k sobě do klína. Hrubě do něho vstoupil. Přitom mu rukama projížděl po hrudi a jazykem sledoval klíční kost. "Proč se tomu nepoddáš?" zašeptal mu do ucha. "Víš, občas se mi zasteskne po starých časech." Přitom mu rukou zajel do rozkroku. Druhou rukou přitom nepřestával prozkoumávat zbytek jeho těla. "Chtěl bych to zase slyšet."
Na chvíli se odmlčel, když zvrátil Azraelovi hlavu do zadu a pustil se do prozkoumávání jeho ústních dutin. Pak se mu na chvíli zase zadíval do očí a hrdlem mu probublal smích. "To není to, co jsem myslel, ale jak chceš."
Bez varování do něj strčil tak, že se svalil na zem. "Nevěděl jsem, že se ti to ze zadu nelíbí. Ale máš pravdu. Když ti vidím do očí, je to mnohem lepší." Tentokrát si dal na čas, než do něho zase vstoupil. Snažil se ho vydráždit tak, aby o to prosil. Nakonec věděl, co opravdu chce a dokázal poskytnout rozkoš jako nikdo jiný. Jedna z výhod vládce pekla.
Jeho úmysl se nakonec stal skutečností, i když to neproběhlo úplně podle jeho představ. Periferním viděním přesto viděl, jak se Azraelova ruka zastavila v půli cesty k jeho hlavě. Rozhodoval se. Lucifer mu s váháním trochu pomohl, když se mu zakousl do bradavky. Prsty mu zajely do vlasů a ucítil bolestivé škubnutí. Azrael se přes něj převalil a uzemnil ho pod svým tělem. Teď byla řada na něm.
V ruce stále svíral jeho vlasy. Naklonil se nad něj a přisál se na jeho rty. Přitom rukou našel jeho díru a začal ho roztahovat. Lucifer během nádechu vzdychl a obtočil mu nohy kolem boků. Azrael nemohl přijít na to, jestli to byla jeho výhra nebo prohra. Miloval ten pocit, kdy si ho jen on mohl podmanit takovým způsobem. Hráli spolu hru, kdo vyhraje místo nahoře, ale on si byl moc dobře vědom, že spíš než by se to dalo nazývat výhrou, dostal se nahoru jen proto, že se Lucifer nechal.
Miloval jeho vlasy, jejich barvu, jejich hebkost. Připomínalo mu to dny, kdy ještě nebyl andělem smrti ale jenom Azraelem. Když to spolu dělali, nechával si je proklouzávat mezi prsty, zatímco on se zajímal o jeho křídla. Oba měli dost směšnou úchylku. Oba totiž měli něco, co ten druhý ztratil.
Pomalu cítil, jak se mu tělem začíná rozlévat teplo. Nevědomky zrychlil své přírazy. Udělal se, zatímco mu Lucifer do ucha šeptal: "Chci slyšet, že mě miluješ."
Když skončili, nemusel se ptát, jestli může odejít. Prostě odešel. A Lucifer se ho nesnažil zastavit. Vlastně se na zemi svíjel smíchy.
Necítil se trapně nebo poníženě. Byl jen naštvaný. A opět se v něm začínaly mísit pocity, které se snažil dlouhou dobu potlačovat. Kdyby to nebylo pod jeho úroveň, porušoval by zákony každý den. Za to se nenáviděl.

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 S c a r s S c a r s | Web | 28. april 2013 at 14:29 | React

Je nechutný, jak mi zbytečně dlouho trvá, než se dokopu ke komentáři :D Ale já to fakt čtu a líbí se mi to :D

Je docela zvláštní vidět Azraela jak si to od Lucifera nechá nandat do zadku, i přestože z předchozím kapitol bylo jasně vidět, jak silná osobnost to je. Čuchám, že by ale nakonec Azrael choval nějaké nepatrné city k Luciferovi? :D Nebo si jen blbě domýšlím z těch posledních vět?! :D Well, nevermind :D

2 Ilay Ilay | Web | 29. april 2013 at 9:58 | React

Stejně jak Scar, já jsem taky příšerná v komentování, už to chci okomentovat tak dlouho, ale nikdy jsem se k tomu nedostala, takže teď..xDD

Když člověk oddělá všechen ten sex, co tam byl, tak jejich vztah je vážně něco *-* musím říct byla jsem hrozně unešená, to je naprosto skvělé, ale ještě musím říct, že zase bych nechtěla, aby Samuel přišel zkrátka..xD Možná bych ho dala i někomu jinému, protože vztah Lucifera a Azraela se mi opravdu zamlouvá, takže jsem rozhodně zvědavá, jak to vyřešíš a moc se těším na další kapitolu...xDD

A ještě mě tak napadá, povídky z pekla, tak nějak o nich zjišťuju, že jsou mnohem zajímavější a zábavnější, než ty, kde jsou andělé a bůh, ani nevím proč..xDD ale když jsem psala povídku svoji V zajetí smlouvy, zjistila jsem že vlastně peklo je v mnoha ohledech lepší než nebe, když se totiž člověk podívá na české pohádky, peklo pomáhá hlavním hrdinům, i když za to něco chce..xDD
Promiň že se tu tak rozkecávám, ale nějak mě to napadlo..xDD

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement