7. 10. 2013 - Podzimní nostalgie

7. october 2013 at 22:22 | Destel |  Diary
Řekla jsem si, že dokud mám chuť něco psát, měla bych toho využít.
A jelikož už tenhle blog žije nějakých pár let, napadlo mě, že bych si mohla pročíst pár starých článků. Brouzdala jsem a našla deníčkovský zápis ze dne 6. 10. 2010. Je to v té době ještě dost depresivní úvaha. Tyhle nálady mě stačily za ty tři roky zcela opustit. Víceméně jsem opravdu dospěla a už mi ta neznámá budoucnost, která se blíží stále rychleji nepřijde tak děsivá.
Nicméně je to trochu paradox. Sleduju tady změnu osobnosti, která se udála během tří let. A přitom jsem se původně chtěla zmínit o tom, jak jsem změnila za poslední tři měsíce. Je to sice blbost, ale trochu mi přijde, jako by se ty uběhlé tři roky scvrkly to těch tří měsíců. Přinejmenším se můžou prolínat.



Trochu mě zaráží fakt, že věci, které mi do teď přišly jako hloupé nebo zbytečné, začínají nabírat na důležitosti. Nebo si jejich důležitost začínám teprve nepatrně uvědomovat. Spousta názorů trochu vykolejila ze svých zažitých tras a někde ve mě se našlo odhodlání postavit se tomu starému já, které pomalu ale jistě zaniká. Nejedná se jenom o to, že jsem se poprvé opravdu zamilovala s tím, aby to nebylo pouze jednostranné, i když to má svůj velký podíl.
Možná bylo potřeba pěti let postupného zotavování ze své vlastní méněcennosti, abych dokázala říct, že se právě v tuto chvíli vůbec méněcenně necítím.
A vděčím za to spoustě lidem.

A občas se k těmto lidem nechovám, tak jak bych chtěla. Když se mi nedávno v hlavě objevilo slovo "nevděčná" došlo mi: "Tohle jsem přesně já". Věci, které pro mě ostatní dělají občas beru jako samozřejmost. Dokáží dát na oplátku cokoliv, jen je někdy potřeba mě trochu nakopnout, než mi dojde, že by to tak bylo správné. A i když si svou chybu uvědomím, mávnu na tím rukou, že už je pozdě a pokusím se to spravit někdy jindy.
Trochu mě děsí fakt, že bych byla schopná se k těmto lidem otočit zády a předstírat, že je neznám. Jen proto, že je někdy problematické s nimi vycházet nebo vydržet některé jejich chyby. Jen ta představa, jaký by byl klid, kdybych nemusela dělat to a tamto. Na druhou stranu vím, že bych se nikdy nepřiměla tohle udělat.

Právě proto se tu bude nejspíš dost často objevovat Eren, co je v záhlaví. Vystihuje přesně moji petiletou filosofii. A tou je, že každý člověk má dvě strany, které se snaží udržet v rovnováze...
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 11. october 2013 at 19:41 | React

Každý , dalo by se říct, je tak trochu  sobě schizofrenik. S určitou dávkou nadsázky samozřejmě^^
Každý má takový pocity, to mi věř (ale neber to, že komentátorka je ve stylu brouka Pytlíka ;)
Přiznám se, že snad nikdy se nestalo, že bych se cítila méněcenná a pokud tomu tak někdy bylo, tak si to nepamatuji, ale je to jistojistě zvláštní, ale asi tomu tak i bude (nebo si to nějaké to vnitřní já, neumí přiznat) taky mám "second side"  a taky ji skrývám, páč, co ukazuji tady (né že by to taky bylo podle norem) není v porovnání s tím "druhým" nic, ale kdyby jí nebylo, nebyla bych to prostě já.
Hodně štěstí s harmonii těch dvou stránek.

2 DirtyFoxx DirtyFoxx | Web | 21. october 2013 at 13:08 | React

Myslím si, že každý z nás sa mení zo dňa na deň :) niekto kvôli veku, niektorý kvôli úvahám, niekto kvôli rôznym zmenám :) to ako keby patrilo ku životu. Niekedy sa chcem zmeniť na tú istú babu, ktorou som bola, ale nedá sa to :) hlavne kvôli strachu. Každý je svojím spôsobom nevďačný a uvedomí si to len v tedy keď sa mu niečo nepodarí, alebo podobne.. Každý ma dve strany a pri každom človeku sa objaví len jedna strana :) (neráta sa rodina a najlepší priatelia :D :D)

btw. design máš krásny :)

3 Naira Naira | 22. october 2013 at 13:06 | React

Život je podivný a někdy nás opravdu zavede úplně někam jinam, než bychom čekali. Pak jsme překvapení a občas to i dopadá dobře. Ať se daří!

4 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 28. october 2013 at 8:30 | React

Nevím co bych k tomu řekla, vše již bylo řečeno. Avšak život s námi hraje složitou hru, hlavnĕ nepodlehli touze rozdrobit svou existenci na malé drobky.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement