March 2014

Anime výběr | Podzim 2013

15. march 2014 at 11:04 | Destel |  Anime chart
Z anime výběru - co budu sledovat - se pomalu stává výběr toho - co už sleduji. A není to vůbec na škodu, protože si tím ušetřím většinou spoustu času. Nemusím začínat anime, se kterými budu pouze ztrácet čas a horkotěžko je vždy dodívám, ale začnu rovnou s těmi, o kterým vím, že mají slušné hodnocení a je vysoká pravděpodobnost, že se mi budou líbit. Přesně tímto způsobem jsem sestavovala i tento seznam ( i když jsem ještě nezačala sledovat všechny - jo jsem beznadějná). Z této sezóny se mi zalíbilo hodně anime, dokonce tolik, že by tento seznam musel být dvakrát tak dlouhý, tak jsem vypasala deset anime, které mají nejvyšší hodnocení na MALu, a které opravdu s největší pravděpodobností budu sledovat (či už sleduji).

KUROKO NO BASUKE 2ND SEASON

ŽÁNR: Komedie/Školní/Shounen/Sportovní
PODKLAD: Manga
STUDIO: Production I.G
POČET EPIZOD: 26
UMÍSTĚNÍ A HODNOCENÍ NA MALU: #18 / 8,85
Kagami s Kurokem pokračují vstříc svému snu. S obří dávkou štěstěny se jim podařilo o chlup porazit dva z členů Generace Zázraků, ale před sebou mají další výzvy. Není jí jen eso a totálně neporazitelný hráč Aomine, ale i další dva hráči, pivot Murasakibara a kapitán Akashi. Dokáží se přiblížit blíže ke svému cíli, nebo budou cestou rozdrceni?

Pokračování Kuroka si samozřejmě nemůžu nechat ujít. Pár dílů už jsem viděla, ale jelikož mám za sebou mangu, bylo tentokrát trochu těžší udržet mě v nějaké napínavé náladě. Nejspíš si opět počkám na skončení vysílání a teprve pak to sfouknu v co nejkratší době.

Reading update #4

14. march 2014 at 16:06 | Destel |  Reading updates
Úplně náhodou jsem oprášila čtečku, která se mi už nějaký ten měsíc válela na stole a jen se na ni bezútěšně prášilo. Zachtělo se mi zase si něco přečíst a čirou náhodou jsem narazila na trilogii Drahokamy nebo Láska nezná čas (nevím proč jsou názvy dva). Každou knihu jsem zvládla přečíst v rozmezí jednoho dne, jinak by tu po minulém updatu další asi tak rychle nebyl. :D

>> Kerstin Gier - Rudá jako rubín (2012) | str. 336 | score 5
Žít v rodině, která je samé tajemství, není pro šestnáctiletou Gwendolyn zrovna snadné. Jednoho dne se s ní zatočí svět a ona se rázem ocitne ve známé ulici, jenže téměř sto let před svým narozením. Vzápětí pochopí, že tím největším rodinným tajemstvím je ona sama. Zbývá jí ale ještě pochopit, jaké nebezpečí člověku hrozí, když se zamiluje napříč časem.

První díl této zajímavé trilogie mě od začátku úplně pohltil. Dosud jsem snad nic s cestování časem nečetla a určitě bych nezvládla nic složitého (na to mi stačila jedna filosofická přednáška a měla jsem z toho pěkný guláš). Ačkoliv se v prvním díle vlastně téměř nic nestalo, nebo bylo všechno pouze nastíněno a očekává se pořádný rozjezd až v dalších dílech, i tak to bylo velmi zajímavé a opravdu mě to nadchlo natolik, že pokračování se určitě nevyhnu. Hlavní postavy jsou skvěle promyšlené a i když jsou brány jako záporné, mě přišly i tak (jako postavy) celkem sympatické. Podle anotace to sice vypadá hlavně na nějakou romanci (což taky je), ale čekala jsem to horší... mnohem horší. Rozhodně mám z prvního dílu pocit, že autorka má všechno pořádně promyšlené a můžeme se dočkat zajímavé zápletky.

>> Kerstin Gier - Modrá jako safír (2012) | str. 344 | score 5
Být čerstvě zamilovaná v minulosti vážně není dobrý nápad. To si přinejmenším myslí šestnáctiletá Gwendolyn, novopečená cestovatelka časem. Koneckonců mají oba s Gideonem docela jiné starosti. Například jak zachránit svět. Nebo se naučit tančit menuet (A ani jedno není vůbec snadné!). Gwen má sice po svém boku několik dobrých rádců, ale když se Gideon začne chovat tajuplně, je jí jasné, že musí své hormony co nejdříve dostat pod kontrolu. Jinak z toho, že láska nezná čas, nezbude vůbec nic!

Druhý díl mě ani v nejmenším nezklamal, spíš je ještě mnohem více nadchl. I když se tu mnohem více než v prvním díle řeší láska hlavní hrdinky a nepatrně se do toho přimýchává i třetí postava, oceňuji, že se děj nestočil do nějakého hloupého love story s trojúhelníkem. Druhá kniha mi přišla také o nějaké dva stupně vtipnější - velmi jsem si oblíbila ducha chrliče, který mě trochu vrátil do časů Bartimea (což mi připomíná, že bych se ty knihy měla konečně koupit). I co se zápletky týče, začíná to být stále více zamotanější a stále jsme se pořádně nic nedozvěděli. Během dvou dní jsem přečetla první a druhý díl (jedna kniha na jeden den :D) a třetí snad zvládnu ještě rychleji než ty předchozí. Dlouho mě u sebe žádná kniha takhle nedržela... nechce se mi skončit, dokud nebudu vědět, jak to je.

>> Kerstin Gier - Zelená jako smaragd | str. 418 | score 4
Gwendolyn má zlomené srdce. Zdá se, že Gideonovo vyznání lásky bylo pouhou fraškou, aby šel na ruku jejich úhlavnímu nepříteli, hrozivému hraběti Saint Germainovi. Ale pak se stane něco naprosto nepochopitelného a Gwennin svět je vzhůru nohama. Ji i Gideona čeká dech beroucí úprk do minulosti, a taky menuety, paruky, kordy a divoké pronásledování a nad tím vším se vznáší otázka, zda se dá stav pokojové fontány vůbec léčit… (pozn. Xemerius se velmi obává, že nikoliv.)

Opět jsem knihu zblajzla za jeden den, ale dalo mi to kvůli více stranám více práce. I poslední díl byl stejně tak napínavý, jako jeho dva předchůdci, ovšem se závěrem přišlo malé zklamání, které mě donutila nedat nakonec plný počet bodů. Ne, že by se mi závěr nelíbil, byl perfektně promyšlený, ani jsem ho takový nečekala. Ale nejspíš to moje zklamání bude vyvěrat z toho, že vlastně všechny tři knihy si udržují stejné tempo, stejné napětí a celkem se od sebe nijak neliší. Když má ale přijít závěr, čeká člověk velké vyvrcholení a v tomto případě to vyvrcholení nebylo tak úplně rozeznatelné od zbytku knihy. A taky mi na závěr chyběla ještě jedna celá kapitola, jak to vlastně nakonec s Gwendolyn a Gideonem šťastně skončí a jestli budou Raphael a Leslie spolu. Ten konec je vlastně docela otevřený a to mě překvapivě štve. Normálně mám otevřené konce ráda.
Celkově mě mrzí ještě obálky. Jsou sice velmi originální a líbí se mi, svým dětským vzezřením mě hodně dlouho spíš odrazovaly. Ale jak se říká: "Nesuď knihu podle obalu..."

PS: Po těchle knihách se mi nějak chce používat slova jako "bezútěšný", "vyvěrat"...
ZDROJ: COOBOO

Reading update #3

6. march 2014 at 13:20 | Destel |  Reading updates
Tak... očividně to není s mojí aktivitou nijak růžové... Že dopíšu všechny možné sezónní výběry anime je asi nesplnitelným přáním, ale rozhodně plánuji sepsat nějaké shrnutí roku 2013, což bude chvíli trvat, protože jsem se ještě nedodívala na všechny.

>> Jasutaka Cucui - Konec stříbrného věku | str. 1-192 Complete | score 5
Konec stříbrného věku je sžíravá satira plná černého humoru, reagující na problém stárnoucí populace. Z rozkazu Ministerstva zdravotnictví má být učiněno následující: všichni japonští občané starší 70 let se zúčastní programu vzájemného vyvražďování, v jehož rámci bude tato obtížná část populace značně redukována, a tím pádem odpadne současné vládě alespoň jedna nepříjemná starost.

Někomu se téma, kterým se kniha zaobírá může zdát jako brutální a těžko stravitelné, nicméně o tom to právě je. Stále se mi ve spojitosti s dějem dere na mysl "japonské hunger games". Autor zajímavým způsobem upozorňuje na dnešní situaci a vztah k seniorům v Japonsku. Rodí se stále méně dětí a čím dál tím více lidí stárne. Rodiny nezvládají svoji ekonomickou situaci a o důchodce se potom nemá kdo starat. Co jiného tedy s nimi, než je legálně "zlikvidovat"? Já jenom doufám, že tahle kniha zůstane napořád fikcí.

>> C. C. Hunter - Zrozená o půlnoci | str. 1-400 Complete | score 2
Jednoho večera Kylie Galenová zjistí, že je s nevhodnými lidmi na úplně špatném večírku, a to navždycky změní její život. Matka ji pošle do tábora pro problematickou mládež v Shadow Falls a během pár hodin po svém příjezdu Kylie zjišťuje, že mládež v táboře není jen "problematická". Tady, v Shadow Falls, se vampíři, vlkodlaci, měňavky, čarodějky a víly učí ovládat své schopnosti a kouzla a žít v obyčejném světě. Kylie se sice nikdy necítila být normální, nicméně ani nepatří k místní hordě paranormálních zrůd. Nebo ano? Všichni kolem tvrdí, že je Kylie jednou z nich a že tady určitě není náhodou.

Ačkoliv se knihám s upírskou čí vlkodlačí tématikou snažím vyhýbat, potřebovala jsem nějaké lehčí čtení, což tahle kniha naprosto splňuje. A taky jsem ji u Dobrovského pořídila za 70 kč. Vlastně jsem byla docela překvapená, že to nebylo zas tak hrozné. Čekala jsem to totiž mnohem horší. Svým obsahem je to takový mix Mediátora, Stmívání a Školy noci.
I tak se děj ale neskutečně táhne a rozuzlení je shrnuto na pár posledních stránkách... asi aby se neřeklo, že to vlastně bylo o ničem. Taky mě neustále štvalo autorčino opakování co se týče pocitů hlavní hrdinky. Myslím, že i mladší čtenářky nepotřebují neustále připomínat, jak je vlastně Kylie zmatená a neustále nevěří, že je nadpřirozenou bytostí... O zaláskovaném trojúhelníků jako hlavním tahounem děje raději pomlčím a počkám si, co z toho autorka uvaří v druhém dílu. Jen doufám, že se to nezhoupne do trapnosti Stmívání nebo série Smečky.
I tak se to ale četlo velmi lehce, a ač se mi to nechce přiznat, bylo to docela napínavé (o to horší byl ale ten pocit po dočtení, když mi došlo, že je to vlastně hrozná blbost).

>> C. C. Hunter - Vzkříšena na úsvitu | str. 1-432 Complete | score 2
Od chvíle, kdy Kylie přijela do kempu v Údolí stínů, si kladla stále stejnou otázku: Kdo vlastně jsem? Obklopena samými upíry, vlkodlaky, vílami a čarodějkami touží zjistit, jaké jsou její nadpřirozené schopnosti... a jak svůj nově objevený neobvyklý talent využít. Teď k tomu má opravdu velkou příležitost! Zjevuje se jí totiž další duch, který tvrdí, že někdo, koho Kylie dobře zná - a miluje -, ještě před koncem léta zemře. Kdyby jen ale věděla, koho má vlastně zachránit a jak...

V druhém dílu se žádná změna nekonala. Z první poloviny mi tak změkl mozek, že jsem se z toho vzpamatovávala pár dní. Zaláskovaný trojúhelník zůstal a vlastně se během těch čtyř sta stránek neřešilo nic jiného. Kdo jsem? Koho mám vlastně ráda? V druhé polovině už se přece jenom něco málo začalo dít, ale opět zabodovalo jen pár stránek u konce.
Neskutečně mě štve, že mě vlastně zajímá, jak to všechno s Kylie vlastně je... ale vzhledem k tomu, že během osmi set stran se neustálé opakuje problém její identity a citů v průběhu dvou měsíců prázdnin, se tohle jediné pozitivum okamžitě ztrácí.
Asi nejsem normální, nebo mi ta kniha opravdu způsobila nějakou mozkovou újmu, ale klidně si další díl koupím (ovšem pouze v případě, že ji pořídím ve slevě, tak jako tyto), abych ukojila svou zvědavost a konečně se dozvěděla, co za druh nadpřirozené bytosti ta Kylie vlastně je.