Reading updates

Reading update #4

14. march 2014 at 16:06 | Destel
Úplně náhodou jsem oprášila čtečku, která se mi už nějaký ten měsíc válela na stole a jen se na ni bezútěšně prášilo. Zachtělo se mi zase si něco přečíst a čirou náhodou jsem narazila na trilogii Drahokamy nebo Láska nezná čas (nevím proč jsou názvy dva). Každou knihu jsem zvládla přečíst v rozmezí jednoho dne, jinak by tu po minulém updatu další asi tak rychle nebyl. :D

>> Kerstin Gier - Rudá jako rubín (2012) | str. 336 | score 5
Žít v rodině, která je samé tajemství, není pro šestnáctiletou Gwendolyn zrovna snadné. Jednoho dne se s ní zatočí svět a ona se rázem ocitne ve známé ulici, jenže téměř sto let před svým narozením. Vzápětí pochopí, že tím největším rodinným tajemstvím je ona sama. Zbývá jí ale ještě pochopit, jaké nebezpečí člověku hrozí, když se zamiluje napříč časem.

První díl této zajímavé trilogie mě od začátku úplně pohltil. Dosud jsem snad nic s cestování časem nečetla a určitě bych nezvládla nic složitého (na to mi stačila jedna filosofická přednáška a měla jsem z toho pěkný guláš). Ačkoliv se v prvním díle vlastně téměř nic nestalo, nebo bylo všechno pouze nastíněno a očekává se pořádný rozjezd až v dalších dílech, i tak to bylo velmi zajímavé a opravdu mě to nadchlo natolik, že pokračování se určitě nevyhnu. Hlavní postavy jsou skvěle promyšlené a i když jsou brány jako záporné, mě přišly i tak (jako postavy) celkem sympatické. Podle anotace to sice vypadá hlavně na nějakou romanci (což taky je), ale čekala jsem to horší... mnohem horší. Rozhodně mám z prvního dílu pocit, že autorka má všechno pořádně promyšlené a můžeme se dočkat zajímavé zápletky.

>> Kerstin Gier - Modrá jako safír (2012) | str. 344 | score 5
Být čerstvě zamilovaná v minulosti vážně není dobrý nápad. To si přinejmenším myslí šestnáctiletá Gwendolyn, novopečená cestovatelka časem. Koneckonců mají oba s Gideonem docela jiné starosti. Například jak zachránit svět. Nebo se naučit tančit menuet (A ani jedno není vůbec snadné!). Gwen má sice po svém boku několik dobrých rádců, ale když se Gideon začne chovat tajuplně, je jí jasné, že musí své hormony co nejdříve dostat pod kontrolu. Jinak z toho, že láska nezná čas, nezbude vůbec nic!

Druhý díl mě ani v nejmenším nezklamal, spíš je ještě mnohem více nadchl. I když se tu mnohem více než v prvním díle řeší láska hlavní hrdinky a nepatrně se do toho přimýchává i třetí postava, oceňuji, že se děj nestočil do nějakého hloupého love story s trojúhelníkem. Druhá kniha mi přišla také o nějaké dva stupně vtipnější - velmi jsem si oblíbila ducha chrliče, který mě trochu vrátil do časů Bartimea (což mi připomíná, že bych se ty knihy měla konečně koupit). I co se zápletky týče, začíná to být stále více zamotanější a stále jsme se pořádně nic nedozvěděli. Během dvou dní jsem přečetla první a druhý díl (jedna kniha na jeden den :D) a třetí snad zvládnu ještě rychleji než ty předchozí. Dlouho mě u sebe žádná kniha takhle nedržela... nechce se mi skončit, dokud nebudu vědět, jak to je.

>> Kerstin Gier - Zelená jako smaragd | str. 418 | score 4
Gwendolyn má zlomené srdce. Zdá se, že Gideonovo vyznání lásky bylo pouhou fraškou, aby šel na ruku jejich úhlavnímu nepříteli, hrozivému hraběti Saint Germainovi. Ale pak se stane něco naprosto nepochopitelného a Gwennin svět je vzhůru nohama. Ji i Gideona čeká dech beroucí úprk do minulosti, a taky menuety, paruky, kordy a divoké pronásledování a nad tím vším se vznáší otázka, zda se dá stav pokojové fontány vůbec léčit… (pozn. Xemerius se velmi obává, že nikoliv.)

Opět jsem knihu zblajzla za jeden den, ale dalo mi to kvůli více stranám více práce. I poslední díl byl stejně tak napínavý, jako jeho dva předchůdci, ovšem se závěrem přišlo malé zklamání, které mě donutila nedat nakonec plný počet bodů. Ne, že by se mi závěr nelíbil, byl perfektně promyšlený, ani jsem ho takový nečekala. Ale nejspíš to moje zklamání bude vyvěrat z toho, že vlastně všechny tři knihy si udržují stejné tempo, stejné napětí a celkem se od sebe nijak neliší. Když má ale přijít závěr, čeká člověk velké vyvrcholení a v tomto případě to vyvrcholení nebylo tak úplně rozeznatelné od zbytku knihy. A taky mi na závěr chyběla ještě jedna celá kapitola, jak to vlastně nakonec s Gwendolyn a Gideonem šťastně skončí a jestli budou Raphael a Leslie spolu. Ten konec je vlastně docela otevřený a to mě překvapivě štve. Normálně mám otevřené konce ráda.
Celkově mě mrzí ještě obálky. Jsou sice velmi originální a líbí se mi, svým dětským vzezřením mě hodně dlouho spíš odrazovaly. Ale jak se říká: "Nesuď knihu podle obalu..."

PS: Po těchle knihách se mi nějak chce používat slova jako "bezútěšný", "vyvěrat"...
ZDROJ: COOBOO

Reading update #3

6. march 2014 at 13:20 | Destel
Tak... očividně to není s mojí aktivitou nijak růžové... Že dopíšu všechny možné sezónní výběry anime je asi nesplnitelným přáním, ale rozhodně plánuji sepsat nějaké shrnutí roku 2013, což bude chvíli trvat, protože jsem se ještě nedodívala na všechny.

>> Jasutaka Cucui - Konec stříbrného věku | str. 1-192 Complete | score 5
Konec stříbrného věku je sžíravá satira plná černého humoru, reagující na problém stárnoucí populace. Z rozkazu Ministerstva zdravotnictví má být učiněno následující: všichni japonští občané starší 70 let se zúčastní programu vzájemného vyvražďování, v jehož rámci bude tato obtížná část populace značně redukována, a tím pádem odpadne současné vládě alespoň jedna nepříjemná starost.

Někomu se téma, kterým se kniha zaobírá může zdát jako brutální a těžko stravitelné, nicméně o tom to právě je. Stále se mi ve spojitosti s dějem dere na mysl "japonské hunger games". Autor zajímavým způsobem upozorňuje na dnešní situaci a vztah k seniorům v Japonsku. Rodí se stále méně dětí a čím dál tím více lidí stárne. Rodiny nezvládají svoji ekonomickou situaci a o důchodce se potom nemá kdo starat. Co jiného tedy s nimi, než je legálně "zlikvidovat"? Já jenom doufám, že tahle kniha zůstane napořád fikcí.

>> C. C. Hunter - Zrozená o půlnoci | str. 1-400 Complete | score 2
Jednoho večera Kylie Galenová zjistí, že je s nevhodnými lidmi na úplně špatném večírku, a to navždycky změní její život. Matka ji pošle do tábora pro problematickou mládež v Shadow Falls a během pár hodin po svém příjezdu Kylie zjišťuje, že mládež v táboře není jen "problematická". Tady, v Shadow Falls, se vampíři, vlkodlaci, měňavky, čarodějky a víly učí ovládat své schopnosti a kouzla a žít v obyčejném světě. Kylie se sice nikdy necítila být normální, nicméně ani nepatří k místní hordě paranormálních zrůd. Nebo ano? Všichni kolem tvrdí, že je Kylie jednou z nich a že tady určitě není náhodou.

Ačkoliv se knihám s upírskou čí vlkodlačí tématikou snažím vyhýbat, potřebovala jsem nějaké lehčí čtení, což tahle kniha naprosto splňuje. A taky jsem ji u Dobrovského pořídila za 70 kč. Vlastně jsem byla docela překvapená, že to nebylo zas tak hrozné. Čekala jsem to totiž mnohem horší. Svým obsahem je to takový mix Mediátora, Stmívání a Školy noci.
I tak se děj ale neskutečně táhne a rozuzlení je shrnuto na pár posledních stránkách... asi aby se neřeklo, že to vlastně bylo o ničem. Taky mě neustále štvalo autorčino opakování co se týče pocitů hlavní hrdinky. Myslím, že i mladší čtenářky nepotřebují neustále připomínat, jak je vlastně Kylie zmatená a neustále nevěří, že je nadpřirozenou bytostí... O zaláskovaném trojúhelníků jako hlavním tahounem děje raději pomlčím a počkám si, co z toho autorka uvaří v druhém dílu. Jen doufám, že se to nezhoupne do trapnosti Stmívání nebo série Smečky.
I tak se to ale četlo velmi lehce, a ač se mi to nechce přiznat, bylo to docela napínavé (o to horší byl ale ten pocit po dočtení, když mi došlo, že je to vlastně hrozná blbost).

>> C. C. Hunter - Vzkříšena na úsvitu | str. 1-432 Complete | score 2
Od chvíle, kdy Kylie přijela do kempu v Údolí stínů, si kladla stále stejnou otázku: Kdo vlastně jsem? Obklopena samými upíry, vlkodlaky, vílami a čarodějkami touží zjistit, jaké jsou její nadpřirozené schopnosti... a jak svůj nově objevený neobvyklý talent využít. Teď k tomu má opravdu velkou příležitost! Zjevuje se jí totiž další duch, který tvrdí, že někdo, koho Kylie dobře zná - a miluje -, ještě před koncem léta zemře. Kdyby jen ale věděla, koho má vlastně zachránit a jak...

V druhém dílu se žádná změna nekonala. Z první poloviny mi tak změkl mozek, že jsem se z toho vzpamatovávala pár dní. Zaláskovaný trojúhelník zůstal a vlastně se během těch čtyř sta stránek neřešilo nic jiného. Kdo jsem? Koho mám vlastně ráda? V druhé polovině už se přece jenom něco málo začalo dít, ale opět zabodovalo jen pár stránek u konce.
Neskutečně mě štve, že mě vlastně zajímá, jak to všechno s Kylie vlastně je... ale vzhledem k tomu, že během osmi set stran se neustálé opakuje problém její identity a citů v průběhu dvou měsíců prázdnin, se tohle jediné pozitivum okamžitě ztrácí.
Asi nejsem normální, nebo mi ta kniha opravdu způsobila nějakou mozkovou újmu, ale klidně si další díl koupím (ovšem pouze v případě, že ji pořídím ve slevě, tak jako tyto), abych ukojila svou zvědavost a konečně se dozvěděla, co za druh nadpřirozené bytosti ta Kylie vlastně je.

Reading update #2

29. october 2013 at 23:55 | Destel
Knihy byly na blogu už asi definitivně odsunuty na druhou kolej, takže o nějakém knižním blogu snad nemůže být už vůbec řeč. Ale to neznamená, že nic nečtu. Nečtu sice tolik co dřív, jelikož na to opravdu není čas, ale já abych přestala číst úplně? To se nikdy nestane.

>> Veronica Roth - Rezistence | str. 1-368 complete
Pokračování příběhu o divergentní Tris jsem měla doma asi od prázdnin, ale až teď jsem se k tomu dokopala. Nechtělo se mi do toho hlavně proto, že jsem si horko těžko vybavovala, o čem že byla ta první kniha... Ale zase se to v průběhu četby nějak vrátilo.
Ačkoliv obě knihy nepokládám za žádný poklad literatury, svým nápadem mě to opravdu zaujalo a konec mě docela přesvědčil o koupi i třetího dílu. Musím vědět, co to mělo všechno znamenat.
I tak jsem dala knize jen 3 hvězdičky.

>> Scott Westerfeld - Oškliví | str. 1-328 complete
Nedávno jsem v Brně zabloudila k Dobrovskému, když jsem čekala na kámoše a tak nějak jsem neodolala a koupila si tuhle už celkem starou profláknutou knihu od autora s údajně největší fantazií. Ten samý den jsem na ni vylila čokoládu, takže jsem ji nechala uschnout a do čtení se pustila až později.
Musím říct, že začínám mít Scotta docela ráda. Už před Ošklivími jsem četla jeho Leviatana a jehy styl psaní mi sedl.
Moje zpětná reakce už sice není tak nadšená jako po dočtení, ale stále tuhle knihu považuji za jednu z těch lepších, co dnešní YA žánr nabízí. Nápad je to opravdu originální a musela jsem knihu dočíst do konce co nejdřív, takže si zasloužila 4 hvězdičky.

>> Mark Lawrence - Trnový princ | str. 1-328 complete
Hned, jak jsem se dozvěděla, o čem kniha je, věděla jsem, že si ji jednou přečtu. A dokonce jsem to riskla a rovnou si ji pořídila. Mám pocit, že dorazila s Rezistencí, tím pádem už ji mám od prázdnin. Takže na mě celou dobu pokukovala z poličky a já ignorat po ní šáhla až teď.
I když se v knize nádávalo až dost, snesla bych klidně ještě dvakrát tolik. Trnový princ se totiž opravdu s ničím nemazlí.
Dost se mi také zalíbilo pojetí světa, ve kterém se příběh odehrává, ačkoliv to bylo ze začátku trochu zvláštní. Pozadí hradů, magie v konfrontaci s naším skutečným světem prostřednictvím řeckých filosofů a jejich učení... prostě zvláštní. Po celou dobu víme, že se něco stalo a snad se jedná o postapokalyptický příběh a přitom to má prvky rytířské fantasy, kdo ví?! Třepu se na to, že to autor v dalších dílech nějak zmíní.
Pro mě to bylo jasných 5 hvězd.

Reading update #1

18. march 2013 at 21:55 | Destel
Jelikož jsem začala s updaty anime a manga, došlo mi, že by nebylo špatné zmínit se tímto způsobem i o knihách. V poslední době se mi totiž stává, že nečtu celou knihu, ale pouze část z ní, tudíž mi to brání v napsání recenze. Abych mohla recenzi napsat, musím mít knihu přečtenou celou.
Většina takových knih je sice určena jako povinné čtivo do školy, ale jelikož se valná většina tak trochu zaobírá Japonskem, buddhismem, mohlo by to někoho zajímat.
Samozřejmě hodlám upozornit i na non-školní knihy, které mám rozečtená, ale většinou asi půjde právě o ty s náboženskou tématikou. :)

>> Bůh a bohové, pojetí božství v náboženských tradicích světa | str. 7-58
Kvůli zadanému úkolu do náboženství Řecka jsem si otevřela také doporučenou četbu a příjemně mě překvapilo, jak lehce se to četlo a kolik jsem si z toho zapamatovala.
Přečetla jsem si i první kapitolu, která se zaobírala pojetí božství v předhelénistické Mezopotámii, protože jsem si mylně myslela, že to také nějak souvisí s Řeckem. Budu si muset velice rychle trochu rozšířit obzory, protože si pak v takových chvílích připadám jako naprostý debil.
Každopádně koho zajímá mytologie Sumeru a pojetí jejich bohů, rozhodně bych tuhle kapitolu doporučila. Bylo to sice hodně krátké, ale věřím, že to bylo natolik srozumitelné, že se v problematice bude orientovat i ten, co se o to nijak výrazně nezajímá.
Trochu jsem zabrouzdala i do poslední kapitoly zabývající se germánskými bohy, ale nebyl čas a tak jsem knihu poté zase vrátila.
Další kapitoly se zabývají pojetím božství v judaismu, křesťanství, islámu a hinduismu.

>> Homéros - Ilias | Zpěv I., II., V., XIV, XVIII.
Kvůli úkolu jsem také otevřela Iliadu, nad kterou jsem na okrajích mysli tak trochu uvažovala, ale nikdy jsem neměla nijak zvláštní chuť si ji přečíst. Cokoliv v básnické podobě pro mě představuje nejtěžší možnou challenge.
Přesto mě velmi zajímá příběh, a tak jsem po přečtení několika zpěvů docela uvažovala, že přečtu všechno. Jenže mám toho rozečteného ještě spoustu a není čas. Možná se tedy k dočtení vrátím až někdy později.
Také jsem netušila, že veškeré informace, které vlastně máme o řeckých bozích pochází právě od Homéra a Hésioda, kteří svými epickými básněmi zaznamenali do té doby ústně předávané představy o řeckém panteonu. A také vztah lidí a bohů v obou dílech popsaný mi přijde velmi zajímavý.

>> Hésiodos - Železný věk | Práce a dni; Zrození bohů
Dnes jsem dokončila druhý komentář, který obnášel přečtení kapitoly Zrození bohů. Abych to nebyla já, tak jsem začala číst úplně jinou kapitolu - Práce a dni - nakonec mi to ale docela pomohlo. Poslední úsek Štít hodlám dočíst, ale jelikož mi zítra hoří další termín odevzdání komentáře, kdo ví, kdy se do toho pustím.
Jedná se vlastně o takové další epicko-lyrické povídání o řeckém panteonu. Jen to tentokrát popsáno trochu podrobněji.
Docela mě zaujalo, že řečtí bohové odvozují svůj původ od Chaosu, ačkoliv není přesně jasné, co se tím chaosem myslí. Také Hésiodovo pojetí bohů, kteří plodí další bohy jen tak nebo si k tomu občas vezmou i druhou polovičku, mi přišlo vcelku zvláštní. Měla jsem pocit, že jde o jakousi alegorii na některé přírodní úkazy.

 
 

Advertisement